Jasné, modré nebo bílé světlo výkladů a pouličních lamp nám připomíná den. Nutí nás být čilí, hýřit energii, a na snění prostě není čas. Praha má naštěstí dostatek ingrediencí, jak nás ke snění a k pocitům tajemného a neznámého dovést. Nedělá to násilím a chtít musíte jen vy, nikdo jiný. Musíte si vystačit s vlastníma nohama, nažloutlým osvětlením plynových lamp, kamennou dlažbou a zvláštními, strašidelnými stíny.
Vaše jistota moderního člověka mizí a opět je zde Pražan středověku, se svými strachy a pověrami, které přecházejí z generace na generaci. Racionalita je fuč a my věříme každé pověsti a báchorce. Praha se v noci opravdu hemží stíny.
Zlatá ulička na Pražském hradě k takovým místům nesporně patří. Její název však není spjat se zlatem či zlatnickými krámky. Patřila k nejchudším částem Hradčan. Nesmíme zapomenout, že Hradčany byly samostatným městem.
V roce 1597 požádali střelci při branách Pražského hradu, jak se kdysi nazývali, císaře Rudolfa II. aby mohli zazdít oblouky hradební zdi, a získat tak prostory k ubytování. Bylo jim vyhověno a jak plynul čas, domky obývali zahradníci, kuchaři, vrátní. Domky se kupovaly, prodávaly, pronajímaly, protože do jejich stavby císař neinvestoval nikdy ani groš a první stavitelé si museli všechno zaplatit sami.
Zlatá ulička zřejmě nebyla ani centrem alchymistů. Ti se sdružovali zejména na Pohořelci anebo v jedné z nejmalebnější části Hradčan, s názvem Nový svět. Zde bydlel i proslulý Tycho Brahe, který také nikdy neměl k alchymii daleko.
Vyskytuje se i domněnka že jméno Zlatá ulička si vysloužila i díky nepříliš dobrým hygienickým návykům svých obyvatel. Ale ať už to bylo jakkoliv, jedno je jisté. Je zde genius loci a natolik silný, že vábil pražskou bohému již na počátku minulého století. Bydlel zde Franz Kafka, a Gustav Meyrink byl zdejšími místy naprosto fascinován. Literární fajnšmekři jistě znají jeho román Golem, či Anděl západního okna, který už je celý věnován magické a mystické Praze Rudolfa II. a Johna Dee. Bydlel zde básník Jaroslav Seifert, i známá pražská věštkyně a jasnovidka Matylda Průšová, umučená gestapem.
Gustav Meyrink nedokázal na magickou, Zlatou uličkou zapomenout. Vlastní dům nedaleko Mnichova pojmenoval názvem U poslední lucerny. Byl to původně dům na konci Zlaté uličky, který se však objevoval jen někdy a jen někomu. Bydlel zde kdysi, podle pověsti, záhadný alchymista. Překročením prahu tohoto domu jste se ocitli v jakémsi záhadném paralelním světě. Tento dům je na seznamu milovníků záhad, kteří vědí naprosto jistě, že existuje, ovšem jen na něm záleží, aby posoudil, kdo je hoden ho spatřit.
