„Když jsme si prasátko pořizovali, chovatelka nám slíbila, že bude mít v dospělosti maximálně osm kilo, což bylo plus. Bydlíme totiž ve čtvrtém patře paneláku. Dnes je Kvidovi osm let a už má sedmdesát tři kilo,“ popisuje začátky chovatelka Adéla Kudláčková. Za nic na světě by ho ale nevyměnila. S prasátkem žijí v bytě v Praze 13.
„Pořídili jsme si prasátko místo psa. Když byl ještě sele, byl jeho chov velmi náročný. Mezi prvním a třetím rokem prasata totiž prožívají pubertu, která u nich bývá bouřlivá. Kvido během té doby ničil vybavení bytu, trhal tapety nebo si dokázal otevírat skříně a vyjídat z nich jídlo. Později se uklidnil a dnes už vydrží sám doma celý den a nic neničí. Ale je to spíš výjimka, protože většina prasat nesnáší samotu a když je necháte doma, nudí se a demolují,“ říká majitelka.
Kvůli prasátku mají dodávku
Prase se venčí venku stejně jako pes, ale záleží na zvířeti, jestli chodí ven rádo nebo ne. Některá prasata chodí na kočičí záchod, jiná preferují venčení venku. V každém případě je vhodné prase čas od času vzít na vzduch. „Náš Kvido chodí ven nerad a stačí mu jít jednou denně,“ říká Kudláčková.
Velkým problémem prý je, když potřebuje rodina někam odjet. Kvůli prasátku museli pořídit dodávku, protože do normálního auta by se nevešlo. Přesto je potřeba čtyř lidí, aby prase vyzvedli dovnitř.
Chov prasete je náročný hlavně po finanční stránce. Protože je všežravec, živí se ovocem, zeleninou, chovatelé přidávají i speciální granule pro prasátku, vařenou rýži či brambory. „Krmení dostává Kvido dvakrát denně. Výdaje na jeho výživu mohou být kolem patnácti set korun měsíčně,“ dodává majitelka.
