Platí se obvykle na deset let, pak možná zaplatí další příbuzní a vzpomíná na vás čím dál tím menší okruh lidí. V australském městě Port Macquarie (jistě je to i jinde), ale tady zvláště, jsou lavičky se štítky s jednou větou, která charakterizuje ty, kteří tady rádi sedávali. A tak jsem se usadil na lavičce, kde je napsáno, že tu krásné chvíle prožívali manželé Waldronovi a rádi plavali s delfíny (ať mi v nebi odpustí, že jsem přesný citát pozapomněl). V tom úžasném lednovém podvečeru při 40 stupních nad nulou jsem si říkal, že je to výborný nápad.
Na té lavičce u moře jsem sedával nejen já, ale spousta lidí z celého světa a téměř všichni četli tu cedulku. Manželé Waldronovi by měli určitě radost, možná i z toho, že nějaký trouba z Prahy, který si koupil „čučo“ za dva dolary, si je bude připomínat. Nevím, jak se za lavičku a údržbu platí, ale neptejte se, což hodně Čechů napadne, jestli to tady nikdo neničí. Budou se na vás nechápavě dívat: „Proč by to někdo dělal?“ Port Macquarie je známo tím, že jsou tu stovky pokreslených kamenů, kde zaznamenávají lidé svou přítomnost nebo své lásky, úžasnou atmosférou i plážemi.
Tak mi snad odpustíte, že nepíši o těchto „velkých věcech“, ale o drobnosti, na kterou vzpomínám. Jestli tam půjdete cestou podél pobřeží, je to na vyvýšeném místě a uvidíte pod sebou miniplážičku, kam téměř nikdo nechodí, s jedním větším kamenem a malinkou jeskyňkou…
Zdroj: Autorský text
