Připravili ji historici VHÚ ve spolupráci s příslušníky ženijního vojska pod vedením jejich náčelníka plukovníka Františka Richtera. Až do konce prázdnin se můžete přesvědčit o tom, že ženisté jsou významnou složkou sil bojové podpory pozemního vojska.
Široká veřejnost spojuje ženisty zejména se stavbou mostů a pyrotechnickou činností. V tomto směru je výstava určitou konfrontací tohoto laicky zjednodušeného vnímání s činnostmi, které ve skutečnosti ženijní vojsko zajišťuje.
Do konce srpna se na výstavě „Ženijní vojsko“ před generálním štábem dozvíte, že jejich umění využívaly armády již od pravěku. Dobývání hradů doprovázely intenzivní ženijní práce – obléhatelé budovali opevněné polní tábory, postavení pro artilerii (mechanickou, později palnou) a používali přibližovací zákopy a podkopy. Doloženy jsou také přípravy tažení císaře Karla IV. do Braniborska roku 1378, kdy pro své vojsko nechal vyrobit provizorní pontonové mosty.
První československé ženijní jednotky vznikly za první světové války v rámci československých legií v Rusku. Po vzniku Československého sboru 9. října 1917 byly v 1. a 2. čs. divizi vytvořeny 1. a 2. samostatná technická rota. Později vznikla i rota třetí, po reorganizaci Čs. sboru na Československé vojsko na Rusi 1. února 1919 podřízená 3. čs. divizi. Každá rota ve střeleckém pluku měla navíc družstvo zákopníků a telefonistů.
„Na základě unifikace z října 1920 vzniklo pět ženijních pluků, rozmístěných po celém území státu (v Terezíně, Kroměříži, Komárně, Bratislavě a Praze). Kromě nich existovaly ještě dva samostatné prapory, strojní v Praze a mostní v Bratislavě, které byly později do pluků začleněny. V dubnu 1926 se součástí ženijního vojska stal železniční pluk v Pardubicích. Ten byl primárně určen k výstavbě drah všeho druhu, ale i k jejich ničení. Likvidovali také objekty před jejich obsazením nepřítelem,“ uvádí se na jednom z panelů výstavy.
Největší ženijní operací na našem území i ve střední Evropě byla výstavba našeho pevnostního systému ve 30. letech minulého století.
Dnes tvoří samostatný ženijní pluk s třemi prapory. Dva sídlí v Bechyni, jeden v Olomouci. Ženisté se díky své těžké technice a především komplexnímu výcviku, stali vyhledávanými pomocníky v nejtěžších situacích. Velení Armády ČR je posílá tam, kde se děje něco neočekávatelného a je potřeba armádní pomoci. Pomáhali při povodních, byli nasazeni po úderu tornáda na jižní Moravě a jejich schopnosti a dovednosti byly využity i při zvládání covidové pandemie.
Jejich nejaktuálnější nasazení je v 1. úkolovém uskupení v Lotyšsku. Jeho jádro tvoří 60 příslušníků posílené zatarasovací čety 15. ženijního pluku (153. ženijního praporu).
Zdroj: VHÚ Praha
