Herec Ladislav Hemmer vstoupil do paměti diváků patrně nejvíce v komedii Ducháček to zařídí, kde ztvárnil jednu z hlavních postav spolu s Vlastou Burianem. Kariéra nadějného herce byla dobře našlápnutá, pak ale přišlo věznění, konec hraní a předčasná smrt.
Funebrák (1932), Pobočník jeho výsosti (1933), Hrdina jedné noci (1935), Sextánka (1936), Ducháček to zařídí, u pokladny stál (oba 1939) nebo Provdám svou ženu (1941), to je výběr několika filmů, ve kterých se svým umem blýskl Ladislav Hemmer. Zejména k filmům s Vlastou Burianem se dostal díky angažmá v Burianově divadle v roce 1937. Následujících pět sezon patřil k hereckým oporám divadla a dostával tak role ve zmíněných filmech, ale nejen v nich.
To, že si ho Burian velice cenil, potvrdila i jeho tehdejší kolegyně Zita Kabátová v jednom z pozdějších rozhovorů: „Byl to krásný, štíhlý chlap, který hrál u Buriana prvního milovníka a pamatuji si, že jednou dostal lépe placenou nabídku z jiného divadla, ovšem ředitel Burian o něho nechtěl přijít. Líbil se ženám, které kvůli němu do divadla chodily, a pan ředitel si toho byl vědom. A tak mu udělal nabídku, která se neodmítá. Nevím přesně, o kolik mu zvýšil plat, faktem je, že Hemmer v divadle zůstal.“
Hemmerova umělecká kariéra však nezačala až setkáním s Vlastou Burianem. Malý Ladislav přišel na svět 16. června 1904 v Praze. K umění měl blízko už od mládí, jelikož jeho maminka pracovala jako uvaděčka v Pištěkově divadle. Herecké zkušenosti sám později získával na ochotnických scénách, po nichž byl jako elév angažován v Národním divadle v Praze (1923 – 1925). Poté prošel Zöllnerovou divadelní společností, pražským Rokokem, ostravským divadlem a již zmíněným Divadlem Vlasty Buriana (1937 – 1942).
I přes množství filmů, ve kterých hrál pro něj měli režiséři spíše drobné role. Jeho černovlasá, zvláštně klenutá hlava, zasněná tvář, vysoká postava a kultivovaný projet s klidnými gesty a nezapomenutelným hlasem ho předurčovaly do rolí úředníků, důstojníků či komediálně laděných milovníků.
Konec herectví, konec života
Divákům se Hemmer naposledy představil v dramatu Městečko na dlani (1942) režiséra Václava Binovce. Důvody tohoto zmizení však nejsou dodnes uspokojivě objasněny, a tak se vyrojila celá řada spekulací. Jisté je jen to, že v roce 1942 opustil Burianovo divadlo i filmový svět. Z jeho soukromí je známé, že obýval luxusní vilu v Mnichovicích u Prahy, ve které dle pamětníků pořádal honosné večírky, na nichž nechyběla tehdejší pražská smetánka. O vilu však přišel podvodem, prý díky své výstřední manželce. Objevila se dokonce informace o jeho věznění za války díky podvodu manželky, které se mělo velkou měrou podepsat na jeho zdravotním stavu a přispět k předčasnému úmrtí. Pravdivost této informace však není potvrzena. Ať tak či onak, nadějný herec Ladislav Hemmer umírá pár let po válce, 9. dubna 1949 ve věku pouhých 44 let.
Zdroj:
KABÁTOVÁ, Z., FORMÁČKOVÁ M. Bez servítků…Čechtice: 2008.
ČSFD
