Pražské publikum (mezi kterým bylo i mnoho Slováků a Slovenek) si jako bonus k silnému příběhu mohlo vychutnat zvučnou slovenštinu. „Za mňa sa nik nemusí hanbiť, lebo ja veľmi viem, že čo a ako a čo. Lebo ja mám veľmi inteligenciu. Lebo ja nie som žiadny debil, lebo mňa si ľudia vážia,“ opakoval na jevišti Samko, kterému narostly svaly tím, že po letech samoty našel partu, kde se cítí být někým – bohužel partu nacionalistů a vyložených rasistů.
Vliv frustrace na volby
Představení syrovou formou na příkladě mladého muže ukazuje na radikalizující se společnost, zároveň je i zamyšlením nad tím, jak výrazně se ve volbách může frustrace části společnosti promítnout. Samko nesnáší kde koho: Romy, Židy, cizince, lidi jiné barvy pleti, homosexuály, komunisty (kterými onálepkuje koho je libo)… Zapisuje si do různých sešitů jména lidí, kteří budou podle jeho slov popotahováni.
Nadčasové téma
V závěru hry přijde „rozuzlení“, o jakou partu se jedná. Pointu však netřeba prozrazovat, neboť inscenace je nadčasová a jistě nezapadne ani po volbách. Mimochodem, jedná se o dramatizaci slavné slovenské novely spisovatelky Daniely Kapitáňové. Režisérka inscenace Monika Pulišová uvedla, že kniha pojednává o komunistovi, který se projevuje stejně jako muž z jeviště, jemuž zvedla sebevědomí krajní pravice.
