Představení je plné nejen vkusně zakomponovaných vzpomínek, ale i hudby a tance. Začíná tanečkem a rozhovorem Morany s Vesnou, jako symbolu Zimy a Jara, respektive Smrti a Zrození. Rozhovor a vzájemné škádlení provází celé představení, které ukazuje, že naše babičky i prababičky žily stejnými problémy jako my, i když to nemohly napsat třeba na Facebook.
V autorském představení hrají Nika Nováková, Zuzana Dumková a Vlaďka Kužílková, která je zároveň jeho režisérkou. K režijní supervizi byla přizvána Iveta Dušková, která si před premiérou spolupráci pochvalovala a děkovala za ni. Aktérky opravdu zavzpomínaly, a to bez příkras, na svoje rodinné předchůdkyně. Jména i příběhy jsou autentické.
Lásky, zklamání, nevěry…
Lásky, zklamání, nevěry… Dřív to žena sice schovala pod dlouhou sukni, což naše babičky říkávaly, ale trápily se tím stejně jako dnes my, které to řešíme a netutláme to. Především prababičky jsme většinou znaly již šedovlasé a jako děti jsme si neuměly představit, že byly i mladé a malé, tak jsme se jich na to často ptaly a ony vykládaly. Bylo obrovským štěstím poznat v dětství nejen babičku, ale i prababičku.
Krásný je i letáček k představení, kde jsou fotky babiček, a tak se návštěvník divadla už předem dostane do dávné atmosféry. Babičky jsou prezentovány jako mladé i starší, silný je moment, kdy jedna z babiček v představení zestárne, onemocní a nepozná svou vnučku. Představení Babičky je i o neúprosném koloběhu života, depresi ale rozhodně nevyvolá.
