Zásluhu na jeho objevení má dánský biochemik a fyziolog Henrik Carl Peter Dam (21. února 1895 – 17. dubna 1976). Ve svém výzkumu se věnoval zejména vitaminům, tukům, výživě a metabolismu. Jako profesor působil na univerzitě v Kodani i v USA. Když se v roce 1929 tento vědec zabýval zkoumáním role cholesterolu, tedy látky, jež v těle pomáhá zpracovávat tuky a je také důležitá při tvorbě buněčných membrán i hormonů, ještě netušil, že stojí na počátku svého celoživotně nejcennějšího objevu. Podařilo se mu totiž izolovat dříve neznámou živinu, kterou nazval vitaminem K. Objev tohoto vitaminu v roce 1934 znamenal veliký posun zejména v soudobé chirurgii. Za tento objev společně s americkým biochemikem Edwardem A. Doisym získal roku 1943 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Tento vědec zjistil, že vitamin K napomáhá srážlivosti krve a krevnímu oběhu. Další významný milník pak v tomto ohledu přinesly až nedávné vědecké studie, díky nimž bylo zjištěno, že tento vitamin přispívá k udržení zdravých kostí, ovlivňuje metabolismus vápníku, pomáhá s normálním prouděním krve a udržuje zdravé cévy. Kardiovaskulární systém a stav našich kostí zlepšuje zejména společně s působením vitaminu D3.
Pokud je v pořádku střevní mikroflóra organismu, tak střevní bakterie vitamin K produkují v dostatečném množství pro naše tělo. Problém nastává v okamžiku narušení střevní mikroflóry, například dlouhodobým nebo častým užíváním antibiotik. Projevem nedostatku vitaminu K může být například prodloužená doba srážení krve, krvácení z nosu, krevní výrony po těle nebo zpomalené hojení ran.
