Některé druhy slunéček nemají výrazné barvy, jiná se pyšní kontrastními barvami. V přírodě najdeme žlutá, oranžová, červená i modrá slunéčka, která mají skvrny v černé, červené nebo žluté barvě.
A jaký je důvod? Zřejmě to tak příroda zařídila, aby případným predátorům broučci dali najevo, že je nemají žrát. Tekutiny slunéčka obsahují tvz. pyraziny, dusíkaté látky, které zapáchají, a také alkaloidy, což jsou látky s jedovatým účinkem.
Dvojtečné slunéčko na ústupu
Tečky jsou součástí výstražného zbarvení slunéček a zároveň slouží k rozpoznání jednotlivých druhů. V české přírodě se nejvíce objevuje slunéčko sedmitečné. Slunéčko dvojtečné bývalo v naší přírodě v hojném počtu, ale bylo nahrazeno slunéčkem východním, které je invazivním druhem.
Slunéčko východní žere původní druhy slunéček a často se stává, že ho v zimě najdeme v našich bytech. Slunéčka východní, původem z východní Asie, navíc umí kousnout, když jsou hladová, a vypouštějí žlutou tekutinu, která je má chránit proti nepřátelům. A právě tato tekutina je jedovatá a páchne. Žlutých skvrn se špatně zbavuje.
A proč vůbec létají do bytů? Slunéčka východní špatně vidí a jsou zvyklá přezimovat ve štěrbinách na vrcholcích skal, kde se shromažďují.
