Protože vzbudil ve větší části Američanů víru v to, že mu na nich opravdu záleží.
Nechme stranou, jestli tomu tak opravdu je, jestli by bývalo bylo lepší, kdyby zvítězila Kamala Harris, a jestli se svět náhodou nepřiblížil nebezpečně blízko třetí světové válce, jak naznačuje například mrazivý dokument Modlitba za Armagedon.
Chci mluvit spíš o nasazení obou kandidátů a o étosu, který jejich kampaň doprovázel. Zatímco Harris se nezbavila nálepky „náhradnice“, se kterou Demokraté na poslední chvíli „zaplácli“ mezeru po Joe Bidenovi, Trump volbu pojal jako naplnění svého božského poslání, v čemž ho ještě utvrdila šťastná náhoda, díky které přežil atentát, když v poslední okamžik uhnul hlavou a kulka ho zranila jen do ucha. A s hesly Válka, nebo mír, Chudoba, nebo prosperita, či Svoboda, nebo cenzura dokázal přesvědčit americké voliče, že je pro ně tou nejlepší volbou.
Naproti tomu Demokraté tak dlouho veřejnosti i sami sobě namlouvali, že Biden volby zvládne, až už bylo na výběr opravdu silného kandidáta moc pozdě.
A když se pak k Trumpovi ještě přidal Robert Kennedy z rodiny, která byla desítky let spojená s Demokraty, a také Tulsi Gabbard, jedna z nejpopulárnějších amerických političek, která v roce 2022 odešla od Demokratů se slovy, že to jsou elitářští váleční štváči, bylo o jeho vítězství prakticky rozhodnuto.
Pro volby v Česku, které nás čekají příští rok, z toho plyne poučení, že ti, kdo je chtějí vyhrát, musí sestoupit ze svých věží ze slonoviny, dát do politického souboje celé srdce a také přesvědčit občany, že jim na nich záleží. Protože, jak se opět ukázalo, lidé se obvykle rozhodují pod vlivem emocí, nikoliv rozumu.
Zdroj: autorský text
