Protest! Klub Za starou Prahu bojuje proti demolici Chemapolu

19.10.2021
Redakce

Klub Za starou Prahu nesouhlasí se záměrem majitele zbourat budovu někdejšího podniku zahraničního obchodu Chemapol-Investa v pražských Vršovicích. Objekt dnes nese název Kodaňská Office Center. Dílo architektek Zdeny Novákové a Dagmar Šestákové z let 1967 až 1970 patří podle klubu k nejdůležitějším příkladům československé architektury z období 60. let 20. století.

Proti zamýšlené demolici budovy vznikla také petice, která má tři stovky podpisů, mezi nimiž jsou architekti Emil Přikryl, David Vávra či teoretici architektury Zdeněk Lukeš či Osamu Okamura. Svůj protest adresoval klub kromě vedení společnosti, která objekt vlastní, pražskému primátorovi, vedení Prahy 10, pražské pobočce Národního památkového ústavu i jeho komisi pro památky 20. století. „Klub Za starou Prahu vyzývá každého z adresátů tohoto stanoviska, aby se v rámci svých možností zasadil o její odvrácení,“ uvedl historik architektury Rostislav Švácha.

Autorky stavby zvítězily v architektonické soutěži v roce 1966. Podle Klubu Za starou Prahu architektky jaly svou práci v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Rohe a dosáhly výrazu, jaký se ve srovnání s obdobnými díly na československém území – například s budovou Strojimportu v Praze-Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny – Miesovým stavbám nejvíce podobá, a to jak svou formální vybroušeností, tak i úpravou okolí novostavby. Švácha je přesvědčený, že podobným sbližováním architektonického výrazu domácích staveb se vzory z demokratického Západu dávali přední českoslovenští architekti a architektky 60. let najevo nesouhlas s „chimérou specifické socialistické architektury“ a snažili se vyjádřit svou příslušnost k západnímu kulturnímu okruhu. „Což se architektkám Novákové a Šestákové v pojetí budovy Chemapolu výborně podařilo,“ myslí si Švácha. Budova má skvělé hodnocení i v uměleckohistorické literatuře.

Zastánci zachování stavby uvádějí, že k úspěšnému řešení Chemapolu přispěla rovněž technologie skleněného průčelí od italské firmy Feal, umělecká výzdoba budovy od předních osobností tehdejší domácí umělecké scény a její urbanistické řešení, které se dokázalo vyrovnat s neuspořádanou a nekompaktní zástavbou okolí a vneslo do ní srozumitelný řád.

„Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat,“ dodává Klub Za starou Prahu.

čtk/jik



Nepřehlédněte