První československé poštovní známky svobodné republiky jsou výplatní známky s obrazem Hradčan. První známka má hodnotu 5 haléřů a je zelená, druhá 10 haléřů a je červená. Tyto známky byly vydané 18. prosince 191, tedy necelé dva měsíce po vzniku ČSR. Autorem návrhů byl malíř Alfons Mucha.
Alfons Maria Mucha (1860 v Ivančicích – 1939 v Praze) byl jedním z nejvlivnějších světových představitelů secese, zejména v oboru ilustrace, užité grafiky (plakáty herečky S. Bernhardtové pro divadlo Renaissance v Paříži) a uměleckého řemesla (návrhy nábytku, šperků a vitráží). Jeho velmi osobitý styl byl založen na ornamentální stylizaci motivu s výrazným uplatněním linie; v duchu soudobého symbolismu s oblibou pracoval s alegoriemi a náznaky literárních a historických souvislostí. Po návratu do vlasti (1910) se vrátil k popisnému realismu monumentálních historických pláten, věnovaných hlavně české minulosti – v kontextu českého moderního umění však již šlo o anachronismus (cyklus Slovanská epopej, 1910-28), prvorepublikových bankovek a vitráží pro chrám sv. Víta v Praze (okno Arcibiskupské kaple, 1931).
Je sice pravda, že Alfons Mucha neměl žádné zkušenosti s tvorbou známek, ale zhostil se tohoto činu bravurně.
Muchu o návrh požádali 30. října 1918 s tím, že návrh známky musí být vypracován do 24 hodin. Mucha předložil několik námětů, z nichž se jako nejméně konfliktní jevilo panorama Hradčan, sídla českých vládců, od středověku symbolicky spjatého s osudem národa. Pražský hrad, za kterým vychází slunce jako symbol zrodu nového státu… Přestože ve skutečnosti za Hradem slunce nevychází. Známky navržené Alfonsem Muchou byly vybrány z více než deseti návrhů.
Hradčany jsou mezi sběrateli velice vyhledávané a oblíbené. Je mnoho sběratelů, kteří Hradčanům věnovali všechen svůj čas, a existuje hodně specializovaných sbírek.
Sám Mucha k tomu, proč zvolil motiv Hradu, řekl: „Každý národ má svůj symbol ztělesňující doby minulé i budoucí. Já od dětství viděl jsem a ctil ve vznešených formách chrámu sv. Víta na hradě pražském hmotné vtělení tohoto symbolu. Nemohl jsem proto zvolit jiného námětu pro můj návrh než Hradčany a okolní středověkou architekturu.“
Byly vydány dvě různé série, kdy každá obsahovala 53 různých známek, které se dají rozčlenit na pět typů. V první sérii je nápis Pošta Česko-Slovenská uspořádán po stranách a na vrcholu, zatímco ve druhé sérii je nápis Česko-Slovenská v jedné řadě pod hlavním vyobrazením Hradu. Různé typy vykazují jemné rozdíly v návrhu, rovněž se vyskytuje několik chyb včetně vad a nedostatků způsobených vadnými nebo rozdílnými tiskovými deskami. V následných emisích již lze nalézt méně variací, neboť se výtvarníci, rytci i tiskárny postupně zlepšovali.
Další známky dělali Švabinský a V. H. Brunner
Na dalších z těch několika prvních našich známek je vyobrazen první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, v roce 1920 následovaly další tři známky, navržené Maxem Švabinským. Ve stejném roce byly rovněž vydány dvě alegorické série: jedna s vyobrazením stylizovaného poštovního holuba se šesti nominálními hodnotami označovaná jako Holubice a druhá označovaná jako Osvobozená republika s deseti nominálními hodnotami, na které je vyobrazena žena přetrhávající řetězy poroby. Zásadní podíl na kvalitě československých známek měla Státní tiskárna cenin, v níž pracovali rytci Karel Seizinger a Bohumil Heinz. Výuku ocelorytiny zajišťovala hlavně Česká grafická unie. První československou známkovou tvorbu proslavili výtvarníci jako Jakub Obrovský nebo Vratislav Hugo Brunner.
O prvenství soupeří známka skautské pošty
Vznik samostatného Československa je ale ve filatelii spojen se skautskou poštou. Myšlenka na její zřízení se zrodila v hlavě Josefa Rösslera-Ořovského (1869 v Praze – 1933 tamtéž), filatelisty a skautského činovníka. Realizoval ji 20. října 1918, když objednal prostřednictvím M. Knappa u firmy Kolmann na Vinohradech tisk skautských známek. Ve stejném dni řečnil spolu s předsedou Českého olympijského výboru dr. Guthem-Jarkovským a hostem z Anglie panem Holwelem na slavnostní schůzi Českého Yach Klubu v pražském Podolí. Přítomní skauti byli informováni o připravovaném státním převratu a plni nadšení vztyčili veřejně českou červenobílou vlajku. Přestože přesné datum rozpadu Rakouska-Uherska nikdo neznal, byli skauti připraveni pomáhat Národnímu výboru.
Když nastal 28. října 1918 převrat, byla narychlo zřízena přijímací kancelář a zorganizována skautská pošta. Náčelník skautů A. B. Svojsík obdržel od Národního výboru písemný rozkaz k otevírání, třídění a následnému doručování veškeré pošty docházející jeho členům. Skauti v uniformách měli povinnost doručovat poštu nepřetržitě, ve dne v noci. Doručovali i depeše. Vždy osobně a proti potvrzení, aby se důležité zprávy pro Národní výbor československý nedostaly do nepovolaných rukou. První skautské známky vyšly až 7. listopadu 1918. Do té doby se pošta předávala proti podpisu v doručovací knížce. Červená dvacítka byla nalepována na dopisy, modrá desítka na lístky a otevřené listy. Poplatky uhrazoval příjemce. K razítkování známek bylo používáno kovové razítko s písmeny N. V.
Platnost skautských známek byla zrušena 25. listopadu 1918. Zbylé známky byly prodány pražským obchodníkům.
