Bosche najdete na výstavišti v Křižíkově pavilonu C
V prostorách výstavy „Bosch. Oživené vidění“ se pořadatelé snažili shromáždit veškeré existující informace o životě a dílech Bosche, včetně nejfantastičtějších verzí. Multimediální část je opravdovým karnevalem příšerných a zároveň atraktivních postav malíře. Můžeme nekonečně pozorovat ten fantasmagorický svět slizkých plazů, břichatých příšer, ryb s lidskýma nohama, lidí se sudy místo břicha a stvoření ve tvaru pavouků.
Multimediální výstava „Bosch. Oživené vidění“ byla s velkým úspěchem uspořádána v Berlíně a byla dvakrát prodloužena. Teď přišla do Prahy, je k vidění do 5. května na Výstavišti v Křižíkově pavilonu C. Expozice je otevřena denně od 10 do 20 hodin, základní vstupné je 250, o víkendu 300 korun.
Jedno je jisté, Bosch byl pěkný pecivál
Hieronymus Bosch se narodil jako Jheronimus (nebo Jeroen) Anthonissoen van Aken (kolem 1450 v ´s-Hertogenboschi v Brabantsku v Nizozemí, – 1516), což vypovídá o tom, že jeho rodina pocházela z německých Cách (holandsky Aken). Jeho dědeček Jan van Aken byl malíř, měl pět synů, z nichž se nejméně čtyři stali také malíři.
Je tak velice pravděpodobné, že Boschův otec nebo některý z jeho strýců ho vyučil malbě, ačkoliv se jejich práce nezachovaly. Boschův otec Anthonius van Aken byl pravděpodobně uměleckým poradcem Bratrstva Notre-Dame. Hieronymus Bosch se poprvé objevuje v městských záznamech roku 1474.
V roce 1480 nebo 1481 se Bosch oženil a přestěhoval do nedalekého městečka Oirschot, kde jeho žena zdědila dům a pozemky po své zámožné rodině. Oirschot a jeho rodné město jsou tak jediná dvě místa, o kterých víme, že se tu vyskytoval.
Poprvé se Boschovo jméno objevuje v registrech členů Bratrstva Matky Boží v roce 1486/7. Příslušníci rodiny van Akenů byli většinou členy bratrstva a vykonávali pro ně umělecké zakázky.
Lítý boj dobra se zlem
Bosch se svým dílem řadí k rané tvorbě holandské renesance a jako takový je ovlivněn tvorbou iluminace. Někdy je řazen k pokračovatelům doznívající gotiky, respektive středověké knižní malby – jak patrno z detailů maleb, jež někdy miniatury připomínají.
Dílo je prodchnuto moralizujícími tématy, které zobrazují zápas dobra se zlem. K tomuto účelu Bosch vyobrazuje s velkou fantazií zvířata, části lidských těl, stroje a démony. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie.
Bosch vytvořil několik triptychů. Mezi jeho nejznámější díla patří například Zahrada pozemských rozkoší, tato malba zobrazuje ráj s Adamem a Evou a mnoho podivuhodnými zvířaty v levé části, pozemské rozkoše s řadou nahých postav, s ovocem a děsivými ptáky ve střední části a fantazijním zobrazením hudebního pekla trestajícího hříchy na pravém panelu triptychu. Při zavření postranních panelů může pozorovatel vidět Boha tvořícího zemi.
Dlouhá cesta k Boschově znovuobjevení
Po malířově smrti se stal jeho obdivovatelem Filip II. Španělský, který získal řadu děl, která jsou dnes k vidění v madridském Pradu. Mezi nimi nechybí ani výše zmíněná Zahrada pozemských rozkoší.
Hieronymus Bosch upadl po své smrti na dlouhá léta v zapomnění. Ačkoliv byl ve své době bohatým a váženým občanem hertogenboschským a oblíbeným miláčkem burgundské šlechty, španělského a francouzského krále či benátského dóžete, nedá se říci, že byl světově známým. Za jeho objevení vděčíme mimo jiné vlámskému malíři Pieteru Brueghelovi staršímu (1525 – 1569), který na Boschův odkaz vědomě navázal. Mimochodem – tento pozoruhodný malíř má svůj otisk i v českém jazyce – zkomolením jeho příjmení (čte se brechel) vzniklo české slovo „brajgl“, vyjadřující zmatek či nepořádek, a to vzhledem ke zdánlivé chaotičnosti výjevů na jeho obrazech.
Důležitou roli v interpretaci Boschova díla sehráli pak na začátku 20. století surrealisté, především Joan Miró, Max Ernst a Salvador Dalí. Ti v Boschovi také nalezli velmi důležité východisko pro své dílo.
Kolik obrazů Bosch opravdu namaloval se nikdy nedozvíme
Přesné číslo vytvořených děl je předmětem mnoha debat. Bosch podepsal pouze sedm svých děl a není jisté, že všechna díla jemu někdy připisovaná byla vytvořena jeho rukou. Je známo, že na počátku 16. století vznikla řada kopií a variací na jeho díla. Svou tvorbou ovlivnil bezpočet svých následovníků.
Po léta mu badatelé připisovali další a další díla, o kterých si mysleli, že je vytvořil, s definitivní jistotou to však lze říci pouze o 25 dílech.
První věc, která člověka zarazí, když si prochází obrazy připisované Boschovy, je ta, že jsou mezi nimi enormní rozdíly. Jednak ve výrazu, formě, ale i složitosti či jednoduchosti, míře konvenčnosti či naopak obskurnosti. Je až těžké uvěřit, že by se jednalo o obrazy jednoho malíře. Jedna z možných hypotéz zní tak, že se jedná o producentskou dílnu ‚Bosch‘, která přijímala exkluzivní zakázky z nejrůznějších kruhů. Přes veškerou rozdílnost si však zachovaly punc obrovské originality, která nepřestává fascinovat. Mohlo se jednat o dílnu pod vedením zkušeného mistra Bosche, který dohlížel nad kvalitou produkce svých žáků a pomocníků.
Bosch – věčná hádanka
Nejznámějšími díly Hieronyma Bosche jsou Zahrada pozemských rozkoší, Loď bláznů, Fůra sena, Pokušení sv. Antonína, Klanění tří králů, Sedm smrtelných hříchů, Nesení kříže. V předchozích stoletích se často věřilo, že Boschova díla byla inspirována středověkou herezí a tajemnými okultními praktikami.
Jiní soudí, že jeho práce byla vytvořena jenom jako provokace a zábava, podobně jako groteska v italské renesanci.
Boschovy obrazy jsou protkány sítí ezoterických symbolů, které nejspíše vzdáleně odkazují k alchymistické tradici nebo k tarotu, přičemž však není jisté, zda se jedná o záměrné kódování symbolického jazyka, či zda se jedná o spontánní výšlehy Boschovy imaginace.
Skrze optiku prvního pojetí jsou nám Boschovy obrazy už zapovězeny; ztratili jsme klíč k jejich pochopení, neznáme význam symbolů v jejich historickém kontextu. Avšak skrze optiku snové imaginace a archetypů nám mohou být jeho obrazy srozumitelné i dnes, neboť jsou součástí psychiky každého z nás. Tak se můžeme pokoušet jim rozumět.
