Odhaduje se, že v populaci se vyskytují čtyři procenta psychopatů a čtyři procenta sociopatů, celkem tedy osm lidí ze sta. Pokud znáte více než třináct lidí, jeden z nich bude patologickou osobností už jen čistě statisticky. Co si s takovými lidmi počít?
Stručně řečeno, za psychopaty se považují lidé, kteří mají „vady osobnosti“ vrozené, a za sociopaty lidé, kteří je získali až během života. Jako jejich potencionální oběti vám to ale může být jedno. Nejdůležitější je umět je rozpoznat. Jak se projevují?
Základní znaky psychopatů a sociopatů
Podle Diagnostické a statistické příručky Americké psychiatrické společnosti lze u psycho- a sociopatů vysledovat tyto projevy:
- hrubá neúcta k právům druhých lidí a jejich porušování vč. kriminální činnosti
- opakované podvádění a lhaním
- bezohlednost k druhým i k sobě (je mi jedno, jak to se mnou dopadne)
- bezohledné využívání druhých pro svůj prospěch
- nepřiměřená až paranoidní vztahovačnost a agresivita
- impulzivnost a/nebo neschopností plánovat budoucnost
- soustavná neodpovědnost, tj. např. neschopnost, soustavně pracovat nebo dodržet finanční závazky
- citová oploštělost, neschopnost vcítit se do druhých, představit si např. jejich utrpení (i u zvířat), a z toho plynoucí nedostatek zábran a neschopnost pociťovat výčitky svědomí
Také jste naletěli?
Nemusíte si to vyčítat. Psychopat nebo sociopat dostatečně inteligentní na to, aby se nedostal do vězení, často bývá i okouzlující a přitažlivou osobností, ať už je to žena nebo muž. Má všechno to, čeho se „normálním“ lidem nedostává – sebedůvěru, šarm, optimismus. Všechno zvládne a zařídí, vůbec o sobě nepochybuje.
Velké možnosti prosazení, a to až úplně na vrcholek dané struktury, dává psychopatům a sociopatům politika. Interně jako prostředí charakterizované tím, že „co není zakázáno, je dovoleno“ a externě, tedy navenek, proto, že lidé v takových osobách vidí budoucí skvělé vůdce pro celý národ a ochotně jim dají ve volbách svůj hlas. Přitažlivé pro ně jsou i velké korporace, kde se jen těžko rozlišuje žádoucí dravost od obyčejné bezohlednosti, případně se nerozlišuje vůbec. Hodně jim toho projde také v rodinném prostředí vzhledem ke specifickým vazbám mezi členy rodiny.
Je snadné takové osobě „naletět“, ale nemělo by se tak stát víc než jednou. Pokud ano, je to váš problém – ne její. Předem varovat by vás mohlo i to, že taková osoba se projevuje také manipulativně a autoritářsky, usiluje o vnější atributy prestiže, jako jsou peníze, moc a postavení, dobrotu druhých považuje za slabost a neváhá ji využít pro svůj prospěch. Často sám sebe nekriticky obdivuje (narcismus) a záleží mu jen na sobě samém (egocentrismus). Mohou se objevit i sadomasochistické tendence.
Co s tím?
Existuje jen jedna, za to jednoduchá a univerzální rada. Vyloučit takového člověka ze svého života dřív, než vám ho úplně zničí. Pokud máte zatím jen podezření, že jste padli do jeho spárů, zjistěte si o něm co možná nejvíc informací, komunikujte s dalšími lidmi, kteří ho také znají. A uvidíte. A nenechte se zmást, že z odborných statí psychopati a sociopati mizí. „Politicky korektně“ se jim nyní říká (má říkat) „osoby s poruchou osobnosti“. Tak hlavně, ať nenaruší tu vaší.
