Píše se středa 23. března roku 2011, hodinky ukazují čas zhruba 13.50. Policejní potápěči vytahují z řeky Vltavy pod jezem u malé vodní elektrárny mrtvolu týden pohřešované sedmapadesátileté ženy z Kladenska. Tělo je zabaleno do látky, omotané provazem a zatížené železem.
Pouhý den předtím se osmačtyřicetiletý Jiří Zikán pod tíhou svědomí dobrovolně doznává ke svému činu na policejní služebnu ve Zlonicích. Je to stejný člověk, který policii nahlásil, že ženu pohřešuje. Policistům prozrazuje, že tělo dovezl do Nelahozevsi, kde ho vhodil do řeky poblíž vodní elektrárny.
Ubil ji ve spánku a pak ho tížilo svědomí
Ženu brutálně zavraždil její druh, se kterým žila v domě ve vísce Bratkovice u Velvar. Podle dobových zpráv neměli sousedé, ani blízcí o neshodách v jejich vztahu potuchy, ani žádné hádky neslyšeli. Podle jedné sousedky spolu pár trávil hodně času, dokonce spolu jezdili do práce. Žena pracovala v jednom z divadel v obchodním oddělení a ve volném čase dělala ženám umělé nehty. Vraha si nechali policisté pod zámkem.
„Vrah od jezu“ (takovou dostal přezdívku v médiích) na konci července roku 2011 pláče u Krajského soudu v Praze a svou vinu nepopírá. Přiznává, že vraždil ve středu 16. března brzy ráno kvůli neshodám v tíživé finanční situaci, o které nevěděli kamarádky, ani vlastní synové zavražděné ženy.
Následky hrůzného činu ukrývala Vltava
Mrtvolu své družky, kterou ve spánku nejméně sedmkrát uhodil tupou částí sekyry do hlavy, odklidil do místnosti určené ke skladování uhlí. Nakonec ho převezl do 12 kilometrů vzdálené Nelahozevsi. Vrah hovoří u soudu i o tom, že chtěl spáchat sebevraždu. Dozvídáme se, že dluží několik set tisíc a svůj dluh chce zaplácnout hraním automatů. Podle znalce však není gambler.
Ve středu 24. srpna 2011 si Zikán vyslechl rozsudek. Dostal čtrnáct let natvrdo, pět měsíců a jeden den od nalezení těla. Letos tedy uplyne polovina jeho trestu.
