Jsou to příběhy, kterým jste možná uvěřili, protože vám je vyprávěl někdo známý. Nebojte, nejste jediní. Městské legendy k naší společnosti patří jako kdysi dávno patřily pověsti a různé legendy k životu našich předků. A že jich je! Pojďme se s některými z nich seznámit.
Výjimečný příběh Němky Elisabeth Morcheové a šesti jejích synů, kteří byli i československými občany, nově připomíná ve Stvolínkách na Českolipsku pamětní deska. Tři nejstarší bratři se v této obci narodili a proti fašismu bojovala celá rodina v Německu, Česku a poté na západní i východní frontě za druhé světové války.
Když byla Katka ještě malá holka, hodně se vztekala. Sice nepocházela z problémové rodiny, ale byla velký nervák. Díky svojí citlivosti si všechno brala moc osobně. Když jí bylo 10 let, nahmatala si vzadu na hlavě lysé místo. Začala panikařit. Vůbec netušila, co to je.
Bílý odlesk v očičku své dcerky se Michaele nelíbil od začátku. Tehdy si ale ještě nedokázala představit, jak moc těžké období pro ni a její tehdy šestiměsíční miminko právě začíná. Bělavý odraz byl totiž retinoblastom, nejčastější oční nádor, který postihuje děti do pěti let.
Snad jeden z nejpopulárnějších příběhů vůbec. Za romantickým ztvárněním se však skrývá děsivá realita. Skutečný příběh Krásky a zvíře pochází už z 16. století a nic romantického na něm není.
Pražské domy na Malé Straně, Kampě i jinde vynikají a často také překvapují zvláštními domovními znameními. Jejich původ je nám často záhadou a některé zdobné reliéfy jsou až úsměvné. Překvapí Vás některé příběhy, které se k nim vážou.
Odvyprávíme vám jeden z kriminalistických případů ze středních Čech 21. století. Člověk zpravidla zůstává s partnerem, protože ho má rád, důvěřuje mu a je s ním dobrovolně. Jenže když přijdou problémy, kdy se partneři rozhádají, může to skončit tragédií. Takový příběh se odehrál před několika lety na Kladensku a zároveň na Mělnicku.
Střídavá péče je pro některé děti naprosto nevhodná. Shodují se na tom ředitelka organizace Jeden domov Patricie Vaňáková a advokátka Ivana Spoustová. Podle nich to vyplývá z poznatků psychologů, odborníků i rodičů. Případy lze zaznamenat všude, jeden i u rodiny, která chvíli žila severovýchodně od Prahy (z pochopitelných důvodů neuvádíme přesné místo).
Plných patnáct měsíců. Tak dlouho byla skladba Petra Nováka a Ivo Plicky Já budu chodit po špičkách v čele hitparády Dvanáct na houpačce. Byla by tam zřejmě ještě mnohem déle, kdyby kvůli ní, aby mohla být vyřazena, nebyla změněna pravidla.