Vaňáková a Spoustová poukazují na dva nesmiřitelné tábory: jedni střídavou péči striktně odmítají, druzí ji prosazují za jakýchkoli podmínek. Své si s střídavou péči i peripetiemi před ní užila matka dvou dcer (osmileté a jedenáctileté), o které se starala od jejich narození. Byla dokonce obětí domácího násilí. Spor trval dva a půl roku. Dcery prožily většinu dětství v zahraničí, kde to byla výhradně ona, kdo finančně zabezpečoval rodinu. Posledních deset let zažívala v manželství domácí násilí. Po návratu ze zahraničí si myslela, že opatrovnické řízení je pouhá formalita.
„Otec dětí byl dlouhodobě nezaměstnaný, o děti projevil výrazný zájem až v průběhu opatrovnického řízení, a navíc mi dlouhodobě ubližoval, a to i před zraky dětí. Nakonec opatrovnický spor trval dva a půl roku – od září 2015 do prosince 2017. Již v počátku sporu o děti jsem se stala obětí zášti pracovnic OSPODu, které místo zájmu dětí preferovaly zájem otce nezletilých,“ uvedla matka, která chce zůstat v anonymitě.
Otec pronásledoval…
„Agresivní útoky otce dětí se mezitím tak zintenzivnily, že jsem od května 2016 do srpna 2016 musela opustit společné bydlení a uchýlit se do azylového domu. OSPOD v té době nezajímaly děti a jejich stav, nezajímala jsem je já jako oběť domácího násilí. Místo toho neustále řešil především práva otce. Otec dětí mne začal pronásledovat po celé republice a dvakrát mi děti unesl, pokaždé za použití násilí.“ uvedla. Při druhém únosu jí způsobil vychýlení páteře, zhmoždění hrudníku a rozsáhlé pohmožděniny. OSPOD trval na svém, předběžně děti svěřil do péče otce.
Po peklu dobrý konec
Následně – v důsledku rostoucích projevů násilí otce – vydal soud předběžné opatření proti domácímu násilí, jímž vyslovil zákaz otci setkávat se s matkou a jejich dcerami. „OSPOD z toho nevyvodil žádný závěr, který by byl ve prospěch dítěte a ihned konal ve prospěch otce. Zaslal soudu vyjádření, ve kterém vyjádřil nesouhlas s vydaným předběžným opatřením, přispěl k jeho částečnému zrušení,“ uvedla matka.
Nakonec vyšší soudní instance vydala předběžné opatření o střídavé péči. „Navzdory tomu, že můj manžel byl obviněn ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí a byly k dispozici znalecké posudky na jeho osobu z trestního řízení. „Střídavá péče trvala rok a připomínala peklo. Otec dětí využil každou situaci k zastrašování a vyvolání konfliktu. Příběh má však dobrý konec – v prosinci 2017 Krajský soud svěřil obě dcery do mé výlučné péče,“ uzavřela.
Střídavá péče není automatická
Z hlediska rozhodování o střídavé péči byly podle Patricie Vaňákové a Ivany Spoustové průlomové tzv. květnové nálezy v roce 2014, jimiž se Ústavní soud rozhodnutím příslušných senátů zcela jednoznačně postavil na stranu střídavé péče, když dovodil, že by soudy za předpokladu stejných kvalit obou rodičů měly nařídit – i proti vůli druhého z rodičů – přednostně střídavou péči.
„Ačkoliv se tehdy zdálo, že soudy budou na příště – v rozporu se zákonem – svěřovat děti automaticky do střídavé péče, další nálezy jednoznačnou aplikovatelnost tohoto pravidla usměrnily, bylo deklarováno, že ‚Obecné soudy jsou nejen oprávněny, ale i povinny vzít v potaz další relevantní kritéria, pokud to specifické okolnosti projednávaného případu vyžadují. V případě, že jeden z rodičů naplňuje relevantní kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče“,“ zdůrazňuje Spoustová.
Z této judikatury, i z dalších navazujících nálezů Ústavního soudu, z poznaktů psychologů i dalších odborníků, podle ní jednoznačně vyplývá, že svěření dítěte do střídavé péče není automatickým řešením při rozchodu rodičů. „Bohužel, nejsou výjimkou případy, kdy selže celkový systém ochrany dítěte a i přes varování odborníků či oprávněný nesouhlas jednoho rodiče je střídavá péče soudem nařízena,“ dodala. Vhodnost či nevhodnost střídavé péče je třeba zvažovat u každého konkrétního případu.
