Česká republika může mít problém se zajištěním dodávek nahrazujících ruskou ropu. O embargu na ni v těchto dnech jednají státy EU. Pokud by došlo na plné embargo, museli bychom se bez ní obejít. Ta přitom představuje zhruba polovinu objemu dováženého do ČR.
Česko získává ropu prostřednictvím dvou ropovodů, a to Družby a ropovodu IKL („Ingolstadt – Kralupy – Litvínov“). Loni Družbou proudilo do Česka přibližně 49 procent veškeré dovezené ropy, ropovodem IKL to pak bylo zhruba 51 procent. Oběma ropovody Česko loni dovezlo celkem 6,8 milionu tun ropy. Uvedenou polovinu z tohoto množství – 3,4 milionu tun – tvořila ropa ruská. Více než milion tun pak dodaly ještě Kazachstán (1,2 milionu tun) a Ázerbájdžán (1,1 milionu tun). Čtvrtým největším dovozcem do ČR byly loni Spojené státy, jež dodaly 0,8 milionu tun ropy.
Při výpadku dodávek ruské ropy by tedy muselo dojít k navýšení dodávek ropovodem IKL. Tímto ropovodem Česko získává ropu nejen z Kazachstánu, Ázerbájdžánu či z USA, ale také třeba z Libye (loni 0,2 milionu tun) nebo Nigérie. Ropovod k nám vede z Bavorska, kde se napojuje na Transalpinský ropovod TAL, jenž vede ropu z italského přístavu Terst.
Ropovod přes Alpy
Jediným zpracovatelem dovážené ropy je v Česku polská společnost PKN Orlen, rovněž provozovatel největší sítě čerpacích stanic v ČR, převážně stále pod značnou Benzina. Ta vlastní ropné rafinerie v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou. Litvínovská rafinerie zpracovává sirnatou ropu z Ruska, dodanou Družbou. Kralupská rafinerie zpracovává lehkou ropu z různých částí světa. Tato ropa – například ta z Ázerbájdžánu, USA nebo Libye – je nejprve tankery dovezena do zmíněného Terstu, odkud pak proudí uvedenými ropovody TAL a IKL až do Česka.
S navýšením kapacity ropovodu IKL není potíž. Jeho přepravní kapacita je deset milionů tun ropy ročně. Pokud by došlo k úplnému odpojení EU, a tedy i Česka od ruské ropy, a ta ropovodem Družba by přestala zcela proudit, Česko by přišlo o dodávky 3,4 milionu tun suroviny (dle loňských čísel). Ropovod IKL kapacitně zvládne zajistit dodávku dodatečných milionů tun tak, že nahradí dodávky, které nyní zajišťuje Družba.
Problém ale tkví v tom, že už nyní je prakticky zcela vytížený Transalpinský ropovod TAL, jenž vede ropu přes Alpy, z Terstu do Bavorska, k ústí ropovodu IKL. TAL má sice kapacitu dokonce 43 milionů tun ropy ročně, avšak na Česko z ní připadá pouze zhruba desetina, tedy přibližně čtyři miliony tun. Ropovod TAL totiž zásobuje také Německo nebo Rakousko. Pokud by tedy Česko přerušilo dodávky ruské ropy (loni v uvedeném objemu 3,4 milionu tun), kapacita ropovodu TAL by nestačila. Do ČR by jím totiž musela proudit veškerá dovážená ropa (loni v objemu 6,8 milionu tun), což by při kapacitě ropovodu TAL vyhrazené pro Česko (zhruba čtyři miliony tun) bylo zkrátka „příliš velké sousto“.
Česko skrze státní společnost MERO ČR, jež vlastní a provozuje ropovody IKL a českou část Družby, vlastní v ropovodu TAL zhruba pětiprocentní podíl. To je malý podíl na to, aby si zajistilo výrazné navýšení přepravní kapacity pro české potřeby. Možné sice určité navýšení kapacity pro české potřeby je, to však nemusí stačit, pokud bude třeba nahradit ruskou ropu rychle a na úrovni celé EU. Česko by pak muselo kombinovat spotřebu ropy z ropovodu IKL, resp. TAL se spotřebou ropy ze strategických rezerv, které samy o sobě vystačí na zhruba tři měsíce.
Autor je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavní ekonom Trinity Bank
