Patří k hrstce průkopníků diskoték u nás. Svou první diskotéku odehrál zjara roku 1969. Souběžně působil i jako autor a moderátor oblíbených hudebních pořadů někdejšího Československého a potom Českého rozhlasu (mj. Junior 30, Rytmus, 3 x 60 a to stereo, Noční proud, Starý desky ´sou hezký, CéDé Tipy, Formule Pop), v televizi moderoval záznamy i přímé přenosy zahraničních hudebních festivalů i akcí (Sanremo, Pink Floyd v Benátkách, Wembley, Rockpalast). V současnosti kromě diskotékových produkcí na stanici Český rozhlas Dvojka moderuje své autorské pořady Noční proud a další, Starý desky śou hezký, 12 ve 12.
Jediný Čech na Woodstocku
Málokdo však například ví, že je jediným Čechem, který na vlastní oči prožil atmosféru legendárního prvního světového rockového festivalu ve Woodstocku. V předprodeji bylo 200 000 vstupenek, odhad byl tak 70 000. Výsledek předčil očekávání, bylo tam 400 000 návštěvníků. Během několika dní vytvořili tihle lidé legendu jménem Woodstock, který měl předloni půlstoleté jubileum. Tak popisuje Woodstock i server IDNES a ptá se hudebního publicisty Jaromíra Tůmy, jaký byl tento fenomén? „Jedinečný, neopakovatelný.
I největší hudební ignorant má ponětí, že se nějaká taková akce odehrála.“ Tady se těžko sháněly desky Beatles, Stones, Toma Jonese a Miloš Skalka tam naživo viděl a slyšel Jima Hendrixe, Janis Joplinovou, Who, Ten Years After, Jefferson Airplane, Santanu, Joan Baez, Blood Sweat and Tears, Joe Cockera a další legendární skupiny a zpěváky.
Tváří v tvář hudebním ikonám
Setkal se osobně s Rayem Charlesem, Paulem McCartneyem , Carlosem Santanou a Bryanem Adamsem. Založil československou pobočku oficiálního Fan clubu Elvise Presleyho pro Evropu. Publikoval nespočet odborných článků. Psal texty pro naše zpěváky. Komentoval stovky televizních hudebních pořadů i festivalů. „Měl jsem obrovské štěstí- a nikdy za to nepřestanu být vděčný, že jsem pracoval v opravdu velkém společenském týdeníku Květy, což byla v té době prestižní tiskovina. Protože sem občas jezdily velké zahraniční hvězdy, a jsou to opravdu velká jména jako Duke Ellington, Sarah Vaughan, Benny Goodman, Ray Charles, Johny Cash, Gilbert Bécaud, Suzi Quatro…Měl jsem to štěstí, že mi jako redaktorovi kulturního oddělení velkého časopisu Pragokoncert umožnil se s těmito hvězdami setkat. Ale i po roce devadesát, když už jsem mohl jezdit ven, jsem třeba zajel do Curychu udělat rozhovor s Paul McCartnym. Dodneška mi to závidí Meky Žbirka. Říká mi: ty…, protože samozřejmě by chtěl těch 45 minut mluvit s Paulem. Ale bylo to nejen proto, že jsem dělal tam, kde jsem dělal. Bylo to taky díky studentským pobytům v Británii na pozvání a potom v Americe. Uměl jsem slušně anglicky a odpadla tak jazyková bariéra, mohli jsme mluvit z očí do očí.“
Diskotéka, zábava jenom pro mladé?
Měl také velké štěstí, že byl u toho, když u nás začínaly diskotéky. Mělo to neopakovatelnou atmosféru: „Když pak Bohouš Durdis otevíral tehdy technicky určitě nejlépe vybavený klub v Praze, diskotéku Dynacord na Vinohradské třídě, tak jsem se tam v roce ´69 stal rezidenčním diskžokejem. Slavné a ve své době až neuvěřitelně populární Déčko vybavila německá firma Dynacord tou nejmodernější zvukovu a světelnou technikou, která u nás tehdy neměla obdoby. Tam jsem vydržel jako diskžokej až do doby, kdy se v devadesátých letech z tohoto klubu stala pobočka jakési rakouské pojišťovny…Na otázku, zda si nemyslím, že dnes je diskotéka zábava jen pro mladé, mohu říci: jedna kategorie jsou právě dýdžejové se sluchátky na uších, kteří důležitě něco míchají a prolnou z jedné písničky do druhé. Pak jsou ti mluvící diskžokejové, ke kterým patřím i já, stejně jako třeba Martin Hrdinka, Mirek Rais, Petr Salava, Zdeněk Vrba a další. To už je zábava mezigenerační.“ A Miloš Skalka dodává, že nehráli a nehrají ani dnes jenom pro mladé, ale pro všechny generace. A že by byla dobrá i diskotéka pro generaci padesátníků.
Když vysílá Noční proud
Moderoval v rozhlasu Noční proud, Větrník, Start, Kulaté noty, Starý desky jsou hezký, Polední hrátky, dnes připravuje a moderuje Noční proud a Srdcovky od Dvojky. V rozhovorech s novináři říká, že kvalitní populární hudba není jen nějaké bum, bum, ale pěkná melodie a rytmus, pořádná pecka. Proč je to dnes nedostatkové zboží? Dá se s tím něco dělat? „Vlna retra je celosvětová…a zcela pochopitelná, vrací posluchače do dob, kdy měla hudba nejen rytmus, ale i melodii. Hudba má přece mít tři nedílné složky. Melodii, harmonii a rytmus. Současná populární hudba je často okleštěná pouze na rytmus, melodie absentuje. Co si z toho člověk zapamatuje? Tam je jenom bum, bum, bum. A to je všechno. Já mám rád ty fyzické nosiče, cédéčka, vinylové desky. Vršilo se mi to a napadlo mě, že bych se mohl o hudbu, ale také informace o tvůrcích podělit,“ říká diskžokej, který nám hraje do ucha na polštář noční proud hudby. A kdo Noční proud nejvíc poslouchá? Jsou to třeba študáci, kteří se v noci učí, architekti, co něco rýsují, zdravotní sestřičky, hasiči, taxikáři, řidiči kamionů, lidé v nepřetržitých provozech nebo třeba lidé v nočních recepcích a ostrahách, kterým dobré slovo a hudba pomáhají zvládnout náročnou směnu.
