Původně se P. J. Reuter jmenoval Israel Beer Josaphat, protože pocházel z židovské rodiny. Jeho otec byl rabín. V Göttingenu se Reuter setkal s C. F. Gaussem, slavným německým matematikem a fyzikem, jenž prováděl pokusy s přenosem elektrických signálů pomocí kabelů.
Po příjezdu do Londýna 29. října roku 1845 začal Reuter používat jméno Joseph Josephat. 16. listopadu téhož roku konvertoval ke křesťanství a změnil své jméno na Paul Julius Reuter. O týden později, 23. listopadu, se oženil v Berlíně s Idou Marií Elizabeth Clementinou Magnusovou a měl s ní dva syny. Po neúspěšné revoluci a sepsání několika politických pamfletů roku 1848 opustil Německo a odešel do Paříže, kde pracoval v informační agentuře C.-L. Havase, pozdější Agence France-Presse.
V době, kdy vznikala telegrafie, Reuter založil v Cáchách první kancelář Reuters. Na telegrafní trase Berlín – Paříž scházelo propojení v úseku Cáchy – Brusel; Reuter toto spojení zajistil jako první pomocí poštovních holubů. 25. dubna 1850 vyslal 40 poštovních holubů s aktuálním burzovním zpravodajstvím mezi městy Brusel a Cáchy. Ti umožňovali doručování zpráv mnohem rychleji než poštovní vlaky, díky čemuž Reuter měl výrazně rychlejší přístup k informacím z pařížské burzy. Holub dosahuje rychlosti 80 – 100 km/h a během jednoho dne se dokáže vrátit i ze vzdálenosti blížící se 1000 km. Reuter jich choval až 200, což už byl pořádný holubník. Holubi byli nahrazeni příští rok přímým telegrafním spojením.
V roce 1851 Reuter znovu přesídlil do Londýna a zřídil kancelář na londýnské burze cenných papírů. V té době založil tiskovou agenturu Reuters, která se později stala jednou z největších světových agentur informujících o finančních trzích.
Když 17. března 1857 Reuter získal občanství Velké Británie, zasadil se o zřízení podmořského telegrafního spojení z Británie na evropský kontinent pod Lamanšským průlivem. První pokus s tímto druhem spojení se konal roku 1850 a podařilo se dosáhnout rychlosti kolem dvaceti slov za minutu). Roku 1863 bylo spojení dále prodlouženo na jihozápadní pobřeží Irska, do Corku. Z lodí připlouvajících ze Spojených států amerických byla poblíž Corku vhazována do moře vodotěsná pouzdra s depešemi, ty z moře lovili pracovníci agentury a z Corku je pak odesílali telegrafem do Londýna. Zprávy z Ameriky tam tak byly dříve než loď, což představovalo značný náskok před konkurencí, která si musela počkat, až loď přirazí k molu.
Díky tomu také Reuterova agentura mohla 26. dubna 1865 jako první uveřejnit zprávu o atentátu na prezidenta Spojených států Abrahama Lincolna, k níž došlo 14. dubna, a vyvolala tím na evropských burzách chaos. Kníže ze Saska-Coburgu Ernest II. ocenil Reuterovy zásluhy tím, že mu 7. září 1871 udělil titul barona.
V roce 1883 Reuter pro pracovníky agentury stanovil pořadí důležitosti zpráv podle událostí, kterých se týká. Za každou orientační zprávou mělo následovat její podrobné, objektivní a vyvážené rozvedení. Stanovil tak pravidla, kterými se řídí i dnešní světové tiskové agentury. Julius Reuter zemřel 25. února 1899 ve francouzském městě Nice v tzv. Reuterově vile, 11 let poté, co odešel do důchodu. Byl pohřben do rodinné hrobky v Londýně na hřbitově West Norwood Cemetery.
Jeho Reuters dnes patří do „Velké trojky“ zpravodajských agentur spolu s francouzskou AFP (Agence France Press) a americkou AP-NY (Associated Press New York).
