Proč se pořád snažím něco „chytrýho“ psát o zdraví a zdravotnictví? Proč si nedám pokoj a jen si v klidu nepracuji v ordinaci a pak se doma nedívám na telku? Inu, poslání je poslání. Chci rozpoutat diskuzi o tom, co je skutečné zdraví a jak si ho udržet nebo účinně napravit. A jak tento postup implementovat do každodenního života každého z nás i do systému veřejného zdravotnictví.
Pokud nějaké přístupy nefungují, je na čase je opustit – individuálně i kolektivně. A to by mělo platit i v případě našeho zdraví, no ne? Pojďme tedy vytvořit revoluci! Takovou, která nám konečně přinese udržitelné, levné a přirozené zdraví a štěstí!
Komplexní zdraví
Studium zdraví je něco, co mě fascinuje a co prostupuje všechna zákoutí mého života. Protože zdraví, to není jen funkční tělo, kde všechny šroubky odvádějí bezchybnou práci. Zdraví je mnohem víc – však i WHO (Světová zdravotnická organizace) již od roku 1948 používá definici zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoli pouhé nepřítomnosti nemoci či vady“. Bavíme se tedy o komplexním přístupu ke zdraví, který je opravdu široký: bio-psycho-sociální. Ale těch vrstev je tam ještě více – například i spirituální. Však si vzpomeňme na Maslowovu pyramidu potřeb člověka – to je asi nejznámější psychologický model hierarchie lidských potřeb, který nám pomáhá pochopit lidské chování a motivace.
Zdraví a zdravotnictví
Často se zamýšlím nad naším přístupem ke zdraví i zdravotnictví – jak ho vnímám já jakožto praktická lékařka žijící v České republice ve 21.století. Ano, z principu věci je to pohled velmi subjektivní, osobní, ba intimní, ale možná o to je cennější. Je naše zdravotnictví špatné? Není. Je dokonalé? Není. Je náš přístup ke zdraví správný? Ano i ne. Naplňujeme potenciál vědeckého pokroku, nebo je náš přístup navzdory jemu stále sto let za opicemi? Inu… Mnoho otázek, mnoho odpovědí – z nichž některé jsou samy spíše dalšími otázkami. Pravdou je, že současný stav zdravotnictví v naší republice se mi nezdá ideální, ani příliš funkční a už vůbec ne udržitelný. Takže posun našeho vnímání je dle mého názoru nezbytný – měl by být zodpovědný, perspektivní, proaktivní a ne alibistický.
Nedostatky, dostatky a přebytky
Jak už to tak bývá, v každé oblasti máme nějaké slabé stránky, nějaké silné stránky, a nějaké zbytečnosti. To přebytečné není synonymem hojnosti a prosperity, spíše nositelem zkázy. V případě osobního zdraví je nedostatek pohybu a přebytek cukru zhoubný, a dostatek spánku přínosný. V případě systému veřejného zdravotnictví je nedostatek digitalizace a přebytek opakovaných vyšetření zhoubný a správná komunikace přínosná. A těch oblastí, které bychom mohli takto analyzovat, je celá řada. Měli bychom si tedy poskládat vyrovnaný životní styl, který bude přispívat našemu zdraví. A když se naše zdraví porouchá, měli bychom mít možnost vydat se do funkčního přátelského udržitelného systému zdravotnictví, abychom našli potřebnou pomoc. Vskutku, problematika zdraví osobního a veřejného je velmi propojena a čím více tyto dvě budeme odpojovat, tím horší obě tyto sféry budou.
V tomto roce se budu snažit více rozvíjet vizi toho, jak rozdmýchat celospolečenskou náladu zdravého přístupu ke zdraví i zdravotnictví. A snad už mohu prozradit, že nejkomplexnější pohled na tuto problematiku letos přinese má nová kniha. Máte se věru na co těšit!
Zdroj: autorský text
