• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Režisér Karel Kachyňa. Uměl vyjít s režimem, ale i tak skončily některé jeho filmy za normalizace v trezoru

    1.5.2019
    Další fotky

    Karel Kachyňa by 1. května oslavil 95. narozeniny. Jako syn často překládaného státního úředníka strávil dětství do čtyř let ve Vyškově, pak čtyři roky v Dačicích a nakonec v Kroměříži, kde se stal vládní rada Kachyňa okresním hejtmanem a v roce 1934 i prvním místopředsedou nově ustanovené místní skupiny Masarykovy letecké ligy na kroměřížském letišti.

    Karel Kachyňa byl jedním z prvních absolventů FAMU (1951). Dokumentární snímky začal natáčet již během studií, často i jako kameraman. Začínal ve dvojici se svým spolužákem Vojtěchem Jasným, točili dokumenty, později i hraný film Dnes večer všechno skončí (1955).
    Roku 1959 natočil film Král Šumavy, zachycující hrdinné pohraničníky a jejich boj s narušiteli hranic. Film je, ač vypravěčsky dokonalý, svým sdělením rozporuplný. Vojenská a válečná tématika se držela i dalších Kachyňových děl (Práče, 1960).

    Zásadním bylo pro Kachyňu setkání a spolupráce se spisovatelem Janem Procházkou (Trápení, 1962, snímek byl oceněn Velkou cenou mezinárodní poroty na filmovém festivalu v Cannes v oboru zábavných filmů i jinde; Vysoká zeď, 1954, oceněno Stříbrnou plachtou v Locarnu; Ať žije republika, 1965, cena na Mar del Plata v kategorii „Nejlepší film“). Mezi nejdůležitější patří Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967) a Směšný pán (1969), kterými se Kachyňa zařazuje po bok mladých režisérů nové vlny.
    V koprodukci se Západním Německem vznikl snímek Už zase skáču přes kaluže (1970), vypravující příběh chlapce (Vladimír Dlouhý), postiženého ochrnutím, jež se postaví svému handicapu čelem. O výtvarnou složku filmu se postarala proslulá výtvarnice Ester Krumbachová. Film získal v San Sebastian „Zlatou lasturu“.
    Spolupráce Kachyni s Procházkou vyvrcholila legendárním dramatem Ucho (1970) s radkem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou v titulních rolích. Film se do kin vůbec nedostal, až o 30 let později se film dočkal nominace na Zlatou palmu v Cannes.

    Byla přirozený talent, její krása brala dech. Odešla ale zcela osamělá

    V 70. a 80. letech natočil Karel Kachyňa historický film Tajemství velikého vypravěče, z jeho dalších filmů stojí za zmínku Robinsonka, Malá mořská víla, Setkání v červenci, Čekání na déšť, Zlatí úhoři, Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Fandy, ó Fandy, Sestřičky, Smrt krásných srnců, Dobré světlo, Duhová kulička, Kam, pánové, kam jdete?, před revolucí dokončil pozoruhodný seriál Vlak dětství a naděje se Stanislavem Zindulkou a Helenou Růžičkovou v titulních úlohách.

    Při natáčení Sestřiček se seznámil s tehdy sedmnáctiletou Alenou Mihulovou (*1965 v Brně), později se s ní oženil. Povili spolu dceru Karolínu.

    FOTO: Karel Kachyňa

    Karel Kachyňa - 1 čtKarel Kachyňa - 2 čttKarel Kachyňa - 3 radio.czKarel Kachyňa - 4 čsfddKarel Kachyňa - 5 čsfd
    Další fotky
    Karel Kachyňa - 6 čtttKarel Kachyňa - OLYMPUS DIGITAL CAMERAKarel Kachyňa - 0 filmový přehled

    Některé jeho původně televizní projekty skončily i na plátnech kin – Městem chodí Mikuláš (1992), Kráva (1994), Fanny (1995), Hanele (1999).
    V roce 1999 převzal Karel Kachyňa na MFF Karlovy Vary zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii. V roce 1995 také získal ocenění Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
    Poslední filmové úspěchy Karla Kachyni jsou rovněž spjaté s televizní obrazovkou – Kožené slunce (2002) a Otec neznámý (2001). Nedlouho před smrtí dokončil televizní film Cesta byla suchá, místy mokrá (2003). Za kamerou stál, i když se u něj začal projevovat Parkinson i Alzheimer. Ještě chtěl zfilmovat knihu Obsluhoval jsem anglického krále, práva na film od Bohumila Hrabala ale získal Jiří Menzel.
    Karel Kachyňa skončil svoji životní pouť 12. března 2004 v Říčanech.

    Zdroj: Vladimír „Endyis“ Endler – Československá filmová databáze



    Nepřehlédněte