Čeští kulturisté z nedávného mistrovství Evropy ve Španělsku přivezli rekordní množství medailí. Celkem 24 cenných kovů, z toho sedm zlatých. Bronz v kategorii mužů nad 50 let – masters, získal Zdeněk Vrána. „Teď s tou medailí z mistrovství všude jezdím. Měl jsem ji i na chatě, protože tam mi všichni fandí, všichni ji chtěli vidět,“ začíná rozhovor odlehčeně jednapadesátiletý Vrána.
Z pohledu klidné ulice nenápadná drobná stavba, přítomnost tělocvičny prozrazuje jen skromný nápis, který přeložen z jazyka latinského znamená vrána. A přesně tady je království úspěšného kulturisty z Prahy 6. Respektive pod ním, většina posilovny je totiž v rozsáhlých podzemních prostorách. Kdo by při osobním setkání čekal klasického kulturistu oplývajícího enormním množstvím svaloviny, bude zklamán. Soutěžím v kategorii physique, je zaměřená spíše na atletickou postavu, vysvětluje v rozhovoru pan Vrána.
Jak dlouho soutěžíte?
Na mistrovství Evropy jsem byl poprvé v roce 2018 ani jednou jsem nevynechal. Čtvrtý, čtvrtý, furt čtvrtý a teď jsem přivezl konečně bronz. Říkal jsem si, že tam budu jezdit tak dlouho, dokud mi ho nedají (směje se).
Čekáte příště zlatou?
To záleží na tom, kdo se tam sejde. Rozdíl mezi prvním, druhým, třetím je minimální. Rozhoduje panel sedmi rozhodčích, no a zrovna v tom panelu prostě byli všichni rozhodčí z těch národností, co tam se mnou závodili. Portugalec, Rumun, Švéd a Čech žádný. A ono je to malinký rozdíl, ale stačí dva body a je to obráceně, z druhého místa čtvrté. Ono to je prostě i o štěstí a náhodě.
Jak jste se ke kulturistice dostal?
Já jsem hrál celý život fotbal, do 38 let jsem chytal. Ale cvičil jsem vždycky, od vojny jsem k tomu čuchnul víc, kdy jsem to měl jako koníček. Měl jsem našlápnutou trenérskou kariéru. A pak tady kluci přišli, že by chtěli začít závodit. Říkám jim, tak přihlásíme posilovnu pod nějaký svaz kulturistiky a jestli půjdete závodit vy, tak já půjdu taky. A bylo to, první závody jsem začal v pětačtyřiceti.
Měl jste nějaký klasický vzor?
Určitě v podstatě od mala jsme měli Schwarzeneggerga a Stalloneho, to byly prostě ikony, díky kterým nejen já, ale myslím, tisíce lidí přišli do posiloven. Ale já jsem nikdy neměl jako vzor nějakého kulturistu, protože jsem tenhle sport nedělal, dělal jsem fotbal. Mně se ta ostrá kulturistika úplně nelíbila. Ale pak se začaly nějak kolem roku 2013 dělat kategorie physique. Prostě úzký pás, ramena, opravdu pěkná figura. To se mi líbilo. Takže vzor byl později spíše Martin Mester, takový náš průkopník v téhle kategorii.
Je těžké se připravit na mistrovství?
Ty diety jsou strašný, prostě to je peklo. Člověk se až nesnáší. Snižují se hodně cukry, takže jíte jenom bílkoviny – maso, vejce, aby tím člověk podržel svalovou hmotu. A jak nejsou cukry, tak není energie. Znamená to vynechat brambory, rýži, všechny přílohy. Co se týče peněz, vždycky jsem měl třeba nějaké dotace od Šestky. Účast vyjde asi na 30 tisíc, loni už mi nedali nic, letos jsem to ještě ani nestihl tam podat.
Radnice se nezajímá?
Když tam byl předtím Jan Hrubeš, ten, co zemřel, ten se zajímal. Taky jsme fotili s vlajkou pro městskou část Praha 6, abych jí trošku udělal reklamu. Protože bych chtěl ještě na mistrovství světa, tak tam zkusím ještě zpětně napsat. Uvidíme. Když vidím, jak tam se mnou jezdí z Olomouce, skončili předposlední, tak dostávají od olomouckého starosty dotace, z Plzně taky. Zase tolik lidí na Praze 6, kteří vozí medaile, není. Hrubeš mě chtěl ještě navrhnout na čestného občana, ale jak umřel, tak to všechno usnulo.
Co byste poradil lidem, aby vypadali po 50 jako vy, nějakou dietu?
Nejlepší dieta je cvičit a držet bílkoviny, sacharidy v nějaké rozumné míře. Já bych jim poradil normální životní styl, protože všechny tyhle ty diety, to je takový jojo efekt. Oni drží dietu měsíc, ale pak to pustí, protože se to nedá dlouhodobě vydržet, a váhu mají za chvilku zpátky. Ideální je držet se na nějaké rovině, nějak moc z toho nevybočovat, když si člověk jednou za týden skočí támhle do „mekáče“, tak se nic neděje. Je to prostě v rovnováze, a to si myslím, že je nejlepší.
