• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Roman Šmucler: Myslím, že za to by měl jít někdo sedět!

    Prezident České stomatologické komory o dostupnosti zubařské péče, o tom, jestli si umíme čistit zuby nebo jak se pozná dobrý zubař. Zabrousí ale i do „doby covidové“, kdy čelil řadě dehonestací, a také televizi A11 poradí, co má i nemá dělat, aby si získala a udržela diváky.

    Jak je podle vás dostupná zubařská péče v Česku?

    Problém je daný tím, že pojišťovny tu péči nenakoupily, a to proto, že ministerstvo zdravotnictví jim v tom brání. Chce, aby se peníze využily pro nemocnice. Tady neustále stoupá počet státních nemocničních lékařů, staví se nová oddělení před každými volbami a tam pak už ti lidé musí sedět. Některé nemocnice jsou využité na deset procent. Je tam mnohem víc zdravotníků než pacientů. To jsou typicky dětská oddělení, o kterých se říká, že se nemůžou zrušit. Ale oni k ničemu nejsou. A bohužel ty peníze chybí na stomatologickou péči. Jinak, vyřešit se to dá, ani se nemusí měnit zákon.

    Hodně lidí má zuby v hrozném stavu. A to jim pak způsobuje další zdravotní problémy…

    Ve všech zemích Evropské unie z výjimkou České republiky se děti učí čistit si zuby ve škole. My na to máme obrovské peníze v pojišťovnách, ale ty jdou na úplně něco jiného. Proto také vždy největší politická kořist je být ve správní radě VZP. Tam jsou tzv. fondy prevence, za ty se kupují helmy, přílby, kupují se za to různé letáčky, mizí tam miliardy, a my třeba chtěli 50 milionů korun na to, abychom děti učili čistit zuby, a oni nám řekli, že to ne. Myslím, že poměr 16 miliard na léčení a 50 milionů na prevenci je absurdní, ale tak to prostě je. Spousta pacientů říká, já si zuby čistím, a ono je to i třeba pravda, ale kartáček mění jednou za dva roky, takže už moc nepracuje, a neumí úplně správnou techniku, nepoužívají mezizubní kartáčky a ono, když si vyčistí zuby ze 70 %, tak to vypadá dobře, ale z hlediska zubního kazu to je, jako kdyby si je nečistili vůbec. Takže problém není ten, že by si Češi zuby nečistili vůbec, ale potřebují umět tu techniku.

    Jak poznat dobrého zubaře?

    Já jsem vyrůstal na malém městě, v Příbrami, tam žilo za mého dětství 41 tisíc obyvatel, tak v tomhle množství všichni lidé vědí, který zubař je dobrý, který je špatný, věděli jsme, kdo chlastá, kdo nechlastá, kdo je vynikající, ale nejde se k němu dostat a tak dále. Když jste v Praze nebo v Brně, tak se zeptejte lidí z branže, zdravotní sestřičky, lékaře, zubního laboranta, oni vám řeknou, tenhle ten je špičkový, ale drahý, tenhle dělá slušnou kvalitu za rozumné peníze a tenhle ani neobjednává, pokud je ti fuk, jestli tam sedíš hodinu nebo 4 hodiny, něco ti tam plácne, nic po tobě nechce, dá tam nějakou jednoduchou výplň, ona třeba za tři roky vypadne, ale ty nic jiného nechceš.

    Chtěla bych zmínit i vaši „kariéru“ za covidu, kdy jste byl často dehonestovaný za své názory, i když v průběhu času se ukázalo, že jste měl ve spousta věcech pravdu. Když se ohlédnete za tou dobou i s tím, co jste musel zažívat za to, že jste použil zdravý rozum, jak to hodnotíte?

    Já jsem napojený na americkou vědu, hodně učím zahraničí a podepsal jsem petici, kterou napsali nejvýznamnější epidemiologové této zeměkoule, takže to není nějaký zdravý rozum nebo Šmucler si myslel. Nikdo víc nemůže být. Za to nás začali šikanovat. Řekli, že mně a profesoru Pirkovi, jednomu z vedoucích lékařů České republiky, by měli odebrat diplom. Pak tedy zjistili, že to nejde. Měl jsem vědeckou pravdu, což nebylo tak složité, protože po Španělské chřipce, která byla v roce 1920, se řeklo, že se nesmí dělat opatření, která jsme dělali při covidu, že to nemá smysl. Že je potřeba, aby to prošlo zdravou populací, ale hlavně se starejte o nemocné. Tady se děl pravý opak, ty staré babičky a dědečky jsme nechali umírat. Strašně moc lidí mi volalo a říkalo, co máme dělat, tak jsem říkal, kupte si pulzní oximetr. Proč nám to nikdo neřekl? V Německu to všude rozdali, aby žádný staříček neumřel. A lidé z domácí péče tam pořád jezdili po lidech, nebo jim telefonovali, jak vám je, není vám špatně, jakou máte teplotu, nemáme tam poslat sanitku? A my jsme měli úplně sadistickou radost, že jsou tzv. čísla, to znamená, že je někdo mrtvý. To bylo úplně selhání české medicíny, ale, jak říká spousta lidí, co z toho máš, Romane? Měl jsi pravdu, vyhodili tě z vědecké rady a kdyby ses choval jako ostatní, tak ses podílel na desítkách miliard, které se tu rozdělily, mohl jsi ve velkém dělat PCR testy, mohl jsi předepisovat nějaké drahé léky a mohl sis postavit velkou vilu na Floridě. Někteří si jich postavili víc, protože jenom z peněz za testy tu zmizelo 55 miliard. A jestli třeba náklady technické na ty věci byly deset procent, tak někde je 30 miliard. Jan Hus měl taky pravdu – jsem se jednou v legraci přirovnal k Janu Husově – ale dopadl jsem trošku líp než on. V Čechách se asi nevyplácí říkat, co je pravda.

    Ale co s tím? Tady v podstatě docházelo ke zločinům a spoustu lidí to vědělo.

    Česká republika se musí přesunout do dat a čísel. Já dnes většinově podnikám v Koreji a ve Spojených státech, tady je to hrozně o protekcích, musíte mít nějaké známé. Bohužel to souvisí s tím, že neřešíme data. Já jsem byl jeden ze studentů, kteří svolali demonstraci 17. listopadu 1989, a my se chtěli mít jako v Rakousku nebo v Německu. A dneska všichni říkají, uteklo nám Polsko a utíkají nám Rumuni, čili je to úplné zoufalství a souvisí to s tím, že nemáme data a nemáme nahoře manažery. Zdravotnictví je speciální případ, tam máme lobbisty za nemocnice. Já jim to nevyčítám, jenom říkám, že by se to mělo jmenovat ministerstvo fakultních a krajských nemocnic, to je úplně přesně, jak to funguje.

    Chci se vrátit k doktoru Kubkovi, který podle mě v té době sehrál jako prezident České lékařské komory velice negativní úlohu. A moje otázka už dlouhodobě je, jestli za to přijde nějaká zpětná reakce?

    To já nemůžu komentovat. A on za to ani neměl odpovědnost. Já řeknu na Kubka jednu strašně pozitivní věc, abych vám na něj trošku zlepšil názor. Já znám strašně těch lidí, který to tady řídili, které nikdo neznal, a už je zase nikdo nezná. Když neuvidíte fotky z té doby, tak to jsou jména, která nebyla a nejsou, a v jednu chvíli nám tady vládli. Tak já si pamatuji, že když byly nějaké televizní debaty, dokud mě tam zvali, tak oni tam byli zarouškovaní. A říkali tam, předtím jsme byli chlastat, teď půjdeme chlastat, tamhle máme spářku a pak jdeme na fotbal. To bylo fakt hnusný. Zato Kubek, já nevím o tom, že by si tu roušku sundal. On měl autentický strach a měl autentický strach o lidi. Můžu s ním mít odborný nesoulad, ale byl autentický. Pak byli lidi, kteří přijeli z flámu, nandali si roušku, řekli, všichni budete zavření, kdo vyleze na okraj vesnice, toho pomalu zastřelíme. A pak si sundali roušku a šli pařit.

    Myslíte si, že zpětně se to ještě někdy zhodnotí?

    Kdybych byl policajt, tak bych řekl, follow the money, podíval bych se, kde jsou ty peníze. Nemocnice se měli super. Tam byly velké peníze, někde se jenom čekalo, kdy se pacient, který umíral na nádor, konečně nakazí, aby ho pak dali do kolonky s covidem. Nebo je děsili k smrti a nemohli se stýkat s rodinami a spolu s jinými věcmi to způsobilo, že umřeli. Nechci opakovat příběh mého otce. Lidé se koukali na televizi a já jsem říkal tátovi, to, jak říkají, že vás nebudou ani spalovat, že budete ležet na ulici a v mrazácích, to nemůžeš brát vážně, v Ostravě je jedno krematorium, a to každý rok nestačí, postaví se druhé a je to vyřešené. Ne, ne, ne, ty si to vymýšlíš a pak už mi nevěřil. My budeme fakt tady všichni na ulicích a čeho jsem se to dožil a takové věci. Myslím, že za to by měl jít někdo sedět!

    Na závěr vás chci poprosit, abyste televizi A11 poradil, co by bylo dobré, abychom dělali, a co abychom naopak nedělali.

    Asi málokdo ví, že jsem založil jednu z prvních televizí, která vyráběla pořady, tehdy ještě pro Československou televizi na živnost v roce ‘91. A pak jsem samozřejmě stál u založení televize Nova a asi, kdyby si tady někdo chtěl povídat, tak to bude na x hodin, protože nějaké zkušenosti s tím mám. Já vám přeji, abyste tu byli pro diváka. Ať už jsem dělal to podnikání televizní „takový nebo makový“, tak je vždycky důležité si říct, co chce divák, a zároveň mít v sobě nějakou profesionalitu. Jakmile to člověk začne flákat, anebo jakmile si myslí, že divákovi vnutí něco, co on nechce, tak to je konec.

    Zdroj: A11 TV



    Nepřehlédněte