Kačer absolvoval v roce 1959 DAMU a spolu s dalšími absolventy nastoupili do ostravského Divadla Petra Bezruče. Kačerovy inscenace, třeba Matka Kuráž, Romeo a Julie a Milenci z kiosku, brzy proměnily tento soubor pro děti a mládež v jedno z nejsledovanějších divadel v źemi. V roce 1965 stál byl u vzniku pražského Činoherního klubu, kam za ním odešla řada jeho ostravských kolegů.
Filmovým divákům utkvěl v paměti jako rytíř Armin von Heide v Údolí včel Františka Vláčila či tajný agent W4C v komedii Václava Vorlíčka. V 60. letech hrál i ve filmech Evalda Schorma Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna a Den sedmý, osmá noc. Mimo hraní a režírování napsal také několik knih.
Aktivní byl Kačer i v politice. Po listopadu 1989 byl krátce poslancem federální Sněmovny lidu, dvakrát (v letech 1996 a 2004) neúspěšně kandidoval do Senátu ČR. Od roku 1995 pak deset let vedl Nadaci Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.
Život s alzheimerem
Se svou budoucí manželkou, rovněž herečkou, se Kačer seznámil ještě na studiích. Pro něj to byla láska na první pohled, o její srdce musel ale dlouho bojovat. Původně si o něm totiž myslela, že je namyšlený a neměla o něj zájem.
Nakonec spolu ale prožili téměř 60 let a vychovali tři dcery – Simonu, Kláru a Adélu. Divíšková, která hrála například ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, zemřela 21. června 2021. Před jejím odchodem se pár musel vypořádat s nástupem Alzheimerovy nemoci, která Divíškovou postupně připravila o divadelní a filmové role a nakonec i o vlastní identitu.
„Nesnáším tu nemoc. Mám čím dál víc rád Ninu, čím je hubenější, tím víc ji mám rád. Ale projevy nemoci, sobecké výkřiky a poroučení: Dej mně pivo, dej mně cigaretu! Jak se opakuje. Jak zapomíná. To mě tak neobyčejně se*e, že na ni někdy i řvu,“ popsal tehdy Kačer její zdravotní problémy. Smrt milované ženy proto přijal jako její osvobození.
Poslední rozloučení s Kačerem se uskuteční ve středu 5. června ve 12.00 na jevišti historické budovy Národního divadla (ND). Letos se tam veřejnost rozloučila již s Janou Hlaváčovou a minulý týden zde proběhlo poslední rozloučení s hercem a tanečníkem Vlastimilem Harapesem.
Údolí včel
Ve slavném opusu režiséra Františka Vláčila z dob surového středověku se Kačer zhostil role fanatického rytíře Armina von der Heide, který se zúčastnil křížové výpravy do Jeruzaléma a touží po dosažení čisté lásky k Bohu. Jeho protějškem je Ondřej, pán z Vlkova, v podání Petra Čepka, kterého ještě jako malého chlapce jeho otec slíbil panence Marii, pokud se vyléčí z těžké nemoci. Ondřej se ale po deseti letech života v klášteře rozhodne z řádu odejít a vrátit se do rodného údolí včel. Jeho osobní touha je však vystavena náboženskému fanatismu a dogmatickému tlaku systému.
K natočení filmu Vláčila inspirovala chuť spolu s filmovým štábem využít rekvizity z již dokončené Markéty Lazarové, která paradoxně přišla do kin až jako druhá.
Vláčil původně zamýšlel, že Armina i Ondřeje ztvární Kačer sám a s obsazením Čepka se dlouho nemohl smířit, protože jak sám říkal: „Českého chlapce má hrát Slovan, a ne Avar!“ Nicméně později mu přišel na chuť, o čemž svědčila i jejich následná další umělecká spolupráce.
Zdroj: S využitím ČTK a ČSFD
