První písemná zmínka o Stodůlkách pochází z roku 1159. V roce 1292 je poprvé připomínán původní románský kostel sv. Jakuba Staršího. Tehdy odevzdala majitelka Stodůlek Marie z Hardeku, vdova po Oldřichovi z Jindřichova Hradce, společně se synem Oldřichem, patronátní právo nad kostelem, »které jim od dávných časů náleželo«, templářům.
V roce 1429 se Stodůlky staly majetkem purkrabství Pražského hradu. Samostatná obec vznikla v roce 1849, zařazena byla do správního okresu Smíchov.
Narozdíl od sousedních Řeporyj, které se díky železničnímu spojení rychle přibližovaly hlavnímu městu, zůstávaly Stodůlky čistě vesnickým sídlištěm, kde chyběla dokonce i pošta.
Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby, a tím pádem ke vzniku nových částí obce (Lužiny, Stodůlecké Háje, Kopanina, Nová kolonie, Vidoule, Malá Ohrada). Přesto si Stodůlky až do 60. let 20. století udržely charakter zemědělské obce. K červenci 1974 přestaly Stodůlky přestaly být obcí v okrese Praha – západ a byly připojeny k Praze.
Novogotický kostel sv. Jakuba Staršího (nebo Většího) v Kovářově ulici je jednou z dominant čtvrti. Stojí od roku 1903 na místě původního románského kostela, který svým skrovným prostorem už vzrůstající osadě nestačil. Plány nového svatostánku vypracoval c. k. vrchní inženýr Matyáš Krch; stavbu prováděl smíchovský stavitel Alois Elhenický.
Novogotický oltář kostela zhotovila v roce 1903 známá firma Petra Buška a synů ze Sychrova; na něm je obraz Svatý Jakub od Konstantina Buška, po stranách jsou sochy svatých Cyrila a Metoděje.
Nový kostel konsekroval 11. října 1903 světící biskup pražský František Krásl.
V ulici Kovářova se nachází i umělé jezírko s bronzovou sochou Rusalky, autorem je Kurt Gebauer.
Projdeme se nyní stodůleckou návsí a povíme si něco o nejzajímavějších staveních tady.
U kašny 1/1 + 2/5 – Areál statku vznikl patrně po roce 1774. Architektura hlavního objektu je na pomezí pozdního baroka a klasicismu. Původní hospodářství vzniklo kolem roku 1570 díky Havlu Baubelíkovi z nedalekého statku č. 6. Už v roce 1646 bylo obytné stavení označeno za „zbořenou chalupu“. Většinu 18. století grunt patřil Kutinovým, pak ho držel rod Prchalů. V roce 1899 byl statek rozprodán, obytný dům získal Václav Hříbal, který tu zřídil pekárnu, která vydržela až do 50.let.
Hlavní objekt prodělal nedávno obnovu, která ho nešťastně poznamenala.
Číslo 2 nese chalupa – asi výminek, postavená před rokem 1774.
U kašny 7 – Usedlost obsahující patrně barokní jádro byla listinně zachycena už v urbáři z roku 1568. Přestavba se zde uskutečnila ve starší fázi klasicismu a byla roku 1802 ukončena vyzděním nové, pozdně barokní brány. Do návsi vystupuje stodola, postavená v roce 1920 Josefem Podzemským. Roku 1797 byla usedlost připsána Josefu Novákovi a v majetku rodu zůstala pět generací. Na počátku století drželi dům Kejhovi, pak příbuzní Kubrovi a Rabochovi. Před časem došlo k úspěšné rekonstrukci usedlosti.
U kašny 10 – Barokní usedlost s hlavní obytnou budovou, vzniklou přestavbou staršího domu v roce 1794 a stejně starou výklenkovou kaplí. Některé z objektů mohou obsahovat středověké části, dnešní budovy však mají převážně barokní podobu. Nejstarší dochovaný zápis o statku je datován rokem 1568, kdy jej vlastnil rychtář Šimon. V roce 1575 ho koupil Matěj Kutina z Chrášťan. Byl to tehdy velmi bohatý grunt, patřili k němu 4 koně, 9 krav, 5 prasat, 12 ovcí, 30 slepic a jiné hojné příslušenství. Kutinům patřil grunt až do třicetileté války, kdy byl stižen mnoha živelnými pohromami a zpustl.
Na počátku 18. století se dostal grunt do držby sedláka a rychtáře Jiřího Kejhy (nar 1648), potomkům rodiny grunt patří dodnes, byť rod Kejhů „po meči“ vymřel.
Po roce 1950 zde hospodařilo JZD. Ve druhé polovině 70. let byla více než polovina statku (chlévy, řezárna, dvě kůlny, dvě garáže pro povozy (stály zde saně a kočáry) a obrovská stodola i zadní vrata statku zbourána. Masivní klenby chlévů nešly zbourat, stejně tak točité schodiště do sklepa, a proto jsou pouze zavezeny sutinou.
K Brance 11 – Na konci 16. století byl majitelem gruntu čp. 11 rychtář Matěj Nováček. V první polovině 18. století převzal grunt Matěj Tůma a jeho manželka Alžběta. Na tomto statku přišel na svět a 12. ledna 1795 byl u Jakuba pokřtěn Tomáš Tuma, sedlák z Břevnova č. 27, rychtář a pak první starosta Velkého a Malého Břevnova, Horní Liboce a Tejnky (úřad 1850–54). Zemřel v Břevnově 10. listopadu 1856, pohřben je u sv. Markéty, na poškozeném pomníku je ale jen jméno jeho manželky. Během svého života přestal používat jméno Tůma a užíval jeho krátkou verzi Tuma.
V majetku rodu Tůmů zůstal statek až do 20. století. Když převzalo hospodaření JZD, statek zpustl. Za života Václava Tůmy byl statek prodán Metrostavu a měl sloužit jako ubytovna pro dělníky. Z původní historické usedlosti vznikl obytný areál Branka. Přestavba Branky se odehrála v letech 1986–87. Areál Branky dnes tvoří devět řadových rodinných domů a obytný dům se dvěma vstupy a celkem jedenácti byty. Architektům se podařilo zachovat komorní ráz s centrálním dvorkem a vstupní branou s obrázkem Panny Marie v průčelí. Vstupní brána si uchovala svůj starobylý charakter. Dům čp. 11 byl zvenku i zevnitř vkusně rekonstruován a díky tomu mohl v polovině 90. let sloužit jako obřadní prostor úřadu Prahy 13, v současné době v něm sídlí administrativní centrum občanského sdružení Naděje.
Vraťme se ještě do Kovářovy ulice ke kostelu a vydejme se východním směrem.
Kovářova 27/12 – Bývalý panský dvůr s barokním obytným křídlem a stájemi, později vícekrát přestavěný. Jde asi o týž dvůr, který je v pozemkové knize uváděn jako vzniklý ze dvou statků; tak lze zdůvodnit nepravidelný půdorys nádvoří. Dvůr v době pořizování indikačních skic (tedy před 1840) náležel Franzi baronu Cerini di Monte Varchi, později ho držela rodina Kustošů ze Zubří a Lipky. Dnes je objekt v zuboženém stavu.
Kovářova 32/13 – Brána jedné z nejstarších usedlosti nese letopočet 1568, nejde o rok vzniku, ale o čas první zmínky v pozemkové knize. Stavení, která vidíme, vznikla později, nejspíš během 18. století, významnými úpravami prošla kolem roku 1801, kdy vznikla i dochovaná brána. Prvním doloženým majitelem byl Václav Vaňha, roku 1586 a ještě 1622 tu vládl stodůlecký rychtář Bartoloměj Tajovský, během třicetileté války statek zpustl a dvakrát vyhořel. Od roku 1690 statek čp. 32 držel Matěj Hříbek ze Smíchova, pak jeho rod. Roku 1771 za velkého hladomoru ale většina lidí ze statku pomřela. V roce 1819 nebo 1820 statek koupil Jakub Havlůj, jeho rodina tu byla až do konce 20. století. Některé budovy usedlosti byly pak strženy, jiné přestavěny.
Zdroje: PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy, Velká Praha (M-Ž). Academia, 2017, (spoluautorka hesel Klára Mezihoráková); Věra Opatrná, Stodůlecký posel, 2010 + Wikipedie
