Hájčí dvůr, také Dvůr Háje nebo podle prvního majitele Angelovský dvorec, je bývalá hospodářská usedlost při západním okraji přírodní památky U Hájů v pražských Stodůlkách. I když je v procesu rekonstrukce, za výlet stojí.
Jeho vznik je datován do počátku 19. století. Původně ve dvoře bývala také kovárna a krčma, které jistě prosperovaly, neboť dvůr stál přímo na královské cestě z Pražského hradu na Karlštejn.
Ve 30. letech 19. století dvůr koupil průmyslník a bankéř Leopold von Lämmel (1790 v Praze – 1867 tamtéž), český podnikatel a průmyslník německé národnosti a židovského původu. Jeho otec Simon von Lämmel (1766 ve Městě Touškově – 1845 ve Vídni) začínal jako obchodník s vlnou, stal se velkoobchodníkem; Leopold převzal firmu svého otce, respektive soukromý bankovní dům v Praze s filiálkou ve Vídni, neboť v té době byly v Praze pouze soukromé bankovní domy typu firem pražských finančníků vyšlých z židovského prostředí – Porgesů z Portheimu a Mořice Zdekauera.
Leopold von Lämmel patřil mezi nejvlivnější bankéře a finančníky první poloviny devatenáctého století. Od 30. let 19. století coby rakouský dvorní faktor byl jedním z hlavních finančníků rakouského státu. V roce 1825 se stal po založení Pražské spořitelny jejím prvním ředitelem, od roku 1850 byl ředitelem pražské filiálky Rakouské národní banky. Vystupoval i jako finanční poradce vládních institucí, který podnikal rozsáhlé finanční operace v těsné kooperaci se státním aparátem. Sám jako zámožný finančník působil od roku 1831 coby jeden z hlavních poskytovatelů úvěru rakouskému státu. Tradiční dvorní bankéři se tehdy zdráhali půjčku poskytnout, zatímco Lämmel nakonec dokázal pro erár zajistit úvěr ve výši 20 milionů zlatých (původně se jednalo o 8 miliónů zlatých, které chtěl Lämmel poskytnout sám, což si tehdy nemohl dovolit žádný z vídeňských bankéřů).
Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného života. Hned 11. března byl nominován do Svatováclavského výboru. Když v červnu 1848 vypuklo v Praze povstání, tzv. Svatodušní bouře a nastala vojenská konfrontace mezi povstalci a rakouskou armádou, Lämmel zprostředkoval jako člen delegace vyslané za velitelem Windischgrätzem kompromis, na jehož základě byly zastaveny vojenské operace
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1861 byl zvolen za obvod Praha – Josefov zvolen do Českého zemského sněmu. Politicky se orientoval jako stoupenec německého centralistického tábora a odpůrce českých federalistických aspirací. Patřil mezi nejbohatší lidi v Čechách, nejbohatší židy v celé monarchii. V roce 1856 byl povýšen do rytířského stavu.
A za co mu může být Praha dodnes vděčná – zasadil se o zachování starého židovského hřbitova v Josefově.
Ještě pár slov o rodině – Leopold se roku 1815 oženil s dcerou bankéře, obchodníka s tabákem a bavorského dvorního faktora Arona Eliase barona Seligmanna, Sofií von Eichtal (1790 v německém Leimenu – 1861 v Praze), s níž měl tři dcery: Augustu, Julii a Marii. Nejstarší Augusta (1817 v Praze – 1893 v Paříži) se výhodně provdala za francouzského bankéře, průmyslníka a politika Leopolda Javala, Julie (1823 v Praze – 1874 ve Florencii) uzavřela sňatek s obchodníkem Ludwigem Ladenbergem a Marie (1829 v Praze – 1880 v Lipsku) se stala ženou lékaře a fyziologa Jana Nepomuka Čermáka, průkopníka klinické laryngoskopie; každopádně Lämmelův rod po meči vymřel.
Hájčí dvůr užíval Lämmel se svou rodinou jako letní sídlo. Roku 1836 při přestavbě vznikl patrový letohrádek na čtvercovém půdorysu, venkovním schodištěm propojený s původním obytným stavením. Později přistavěná sýpka, stáje a stodola uzavřely rozlehlý čtvercový dvůr.
Za dalšího majitele statku inženýra Františka Zelenky tady bylo zasazeno obrovské množství ovocných i okrasných stromů. Ke dvoru tenkrát patřila i pískovna, mydlárna, dva rybníky a rozlehlé lesy. Dvůr potom prodal panu Müllerovi, ale v době druhé světové války ho obsadili Němci a v roce 1947 přešel pod národní správu. Usedlost sloužila zčásti jako skladiště, zbytek byl opuštěný. Roku 2005 ji měla ve vlastnictví Nadace českého fondu umění, která zde restaurovala barokní sochy. O dvůr se přihlásili dědicové, kteří jej nyní spravují a dávají do původní podoby.
Hájčí dvůr, jak jsme uvedli na začátku, leží na kraji přírodní památky U Hájů, která byla vyhlášena v roce 1982. Její druhý konec tvoří násep železniční tratě Pražský Semmering. Je tvořena mělkým údolím, které je zaříznuto do hornin středního ordoviku, tj. zhruba 470 miliónů let staré usazeniny dna hluboké pánve ordovického moře.
Nejintenzivnější hospodářské využívání lokality, které bylo rozhodující pro současný vzhled a strukturu území, lze datovat do 18.–19. století. V té době byla patrně většina území intenzivně využívána k pastvě hospodářských zvířat z nedaleké zemědělské usedlosti.
Nejcennější částí této přírodní památky je louka v severovýchodní části území, na jejímž svahu je několik pramenišť s vodou bohatou na vápník. Na této louce se vyskytují mokřadní a luční společenstva, lokalita je významná i kvůli výskytu ohrožených druhů obojživelníků.
Zde pramenící Větvený potok napájí rybníček Brouček, ten byl na konci 70. let přestavěn na retenční nádrž, která měla zachytávat dešťovou vodu z areálu Mototechny, postaveného nad rybníčkem. Voda však obsahovala velké množství splavenin, a tak docházelo k rychlému zanášení, proto bylo v roce 2007 přistoupeno k odbahnění a celkové opravě příslušenství. Zajímavostí je instalace prvního dřevěného požeráku v Praze. Dnes je Brouček je útočištěm pro kapry a želvy nádherné.
Zítra se podíváme ještě o kousek dál, k chrámu – kapli svatého Kříže a svaté Heleny, a připomeneme si taky legendární hostinec Bílý Beránek.
Zdroje: Pražská příroda; Barbora Lašťovková: Pražské usedlosti; Wikipedie
