Počasí se ještě vyčábřilo, co ještě sednout na kolo a zajet třeba do Řep? Mají všechno, co cyklista potřebuje. Památky, rarity, občerstvovny – a když vám dojdou síly, hromadná doprava tu taky je…
Středobodem Řep je jednolodní románský kostelík sv. Martina. Doba jeho vzniku je nejistá, úsudky kolísají od konce 11. století až k roku 1230. V 18. století byl objekt zbarokizován a později ještě upravena (patrně snížena) věž.
Při archeologickém průzkumu dr. Jana Zavřela v zimě 1996/97 tu byl objeven zachovalý původní románský portál, na jehož omítnutém tympanonu byl namalován kříž – ovšem tak, aby působil plasticky. Způsob, jakým je kříž vyveden, je naprosto nevídaný (podobný je jen ve Vyšehradském evangeliáři z doby kolem roku 1068). Dostal přívlastek „řepský“ a stal se základem řepského znaku. Ale co znamená, nikdo neví. Protože nikde nekončí, možná nekonečnost…
Častým cílem turistů, kteří navštíví Řepy, jsou hřbitovy. Dva jsou občanské, na novém můžeme nalézt okázalý mramorový hrob Václava Kočky, zastřeleného při křtu knihy Jiřího Paroubka hoteliérem Ďuričkem. A ještě dřív vchodu tátu Kočku. Umřel v dubnu 2020, to už se média staral hlavně o covid, takže jste to nejspíš ani nezaznamenali…
Výrazná je i rodinná hrobka řepského zámečník Jaroslava Studničky (1895 – 1965), ten tu založil továrnu Studnička & Obrdlík, proslulou svými visacími zámky značky JASO, pak JAS. Na rovu je socha Jenky Studničkové.
Rovněž je tu řádový hřbitov, na kterém je pochováno na tisíc milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Třetí je hřbitov trestanecký, kde byly pochovávány klientky řepské věznice. Je tu také kámen se jménem známého loupežníka Václava Babinského; pod ním ale jeho ostatky nejsou.
A teď to hlavní co cyklistu zajímá – řepské hospody. Staré hospody, vzniklé z malého statku, která v letech 1858 až 1914 nesla jméno U Autratů, si už asi ani nevšimnete. Podle nápisu v jednom z oken, který není vidět, tu měli smíchovské pivo.
Cyklista nejspíš ocení jeden ze čtyř podniků podél hlavní ulice. V podniku Twin Lids měli docela zajímavou nabídku piv.
Sportovní klub U Sklíčka kousek nad předchozím podnikem, nabízí svijanské pivo.
Blíže ke Zličínu je plzeňská restaurace Sokol, jen hrozí, že cyklista jedoucí příliš rychle si jí ani nevšimne.
A nadohled řepského kostelíka na hlavní ulici je Kozel na Rybníčku. Hádejte, co mají čepu!
Z dálky viditelná dominanta Řep, klášter kongregace sv. Karla Boromejského byl původně myšlen jako ústav pro nalezence. Byl postaven roku 1859, práce vedl stavební mistr Jan Rypota, v roce 1862 byl v areálu dohotoven kostel sv. Rodiny. Roku 1860 do ústavu přibylo 188 dětí z Buštěhradu, ale projekt pronásledovala smůla. V ústavu propukla tzv. egyptská nemoc, vážné oční onemocnění, jedno dítě snad osleplo, připojily se prý různé další pomluvy, načež se s ústavem po pěti letech rozloučilo poslední dítě. Matka představená Eufemie Němcová nabídla tedy objekt eráru jako ženskou trestnici. A už se sem stěhovaly tři stovky delikventek z donucovací pracovny na Hradčanech. Vedle klientek nápravného zařízení a zahradníka Babinského tu tehdy žilo 31 řádových sester a šest novicek. V roce 1948 bylo vězení zrušeno, pak tu byl rok domov pro duševně choré, až byly v září 1950 řádové sestry přestěhovány do Albrechtic ve Slezsku.
Pak nastaly klášteru horší časy. Bylo tu výcvikové středisko vězeňské služby, v kostele byl sklad, z věže zmizela báň s křížem. V roce 1958 sem přibyl Výzkumný ústav zemědělské techniky. Po revoluci se do kláštera vrátily boromejky a vytvořily tu Domov sv. Rodiny.
Řepy jako jediné tvoří území městské části Praha 17 v městském obvodu Praha 6. První písemná zmínka o Řepích pochází z roku 993 ze zakládací listiny Břevnovského kláštera, tam se – stejně jako v dalších stoletích – vesnice nazývala Žepy. (Název Ržep se poprvé objevil roku 1785.) Ovšem víme, že zakládací listina břevnovského kláštera se dochovala jako falzum z poloviny 13. století – optimisté ji mohou brát jako opis.
Do konce roku 2001 se Praha 17 nazývala Praha-Řepy, přičemž do 17. listopadu 1994 nezahrnovala jižní (převážně sídlištní) část katastrálního území Řepy – tvořila ji pouze severní část včetně starých Řep až ke Karlovarské ulici s bělohorským poutním areálem a klášterem s Velkou hospodou. Od 18. listopadu 1994 byla připojena i jižní část katastrálního území Řepy, která do té doby patřila k Praze 6.
Zdroje: vlastní
