Mnoho Pražanů vítá jaro procházkou v Šáreckém údolí. Ať jdou částí, které říkáme Tichá Šárka, nebo tou druhou, zvanou Divoká Šárka, je těžké minout Jenerálku.
Jenerálka je osada v Dejvicích, do roku 1960 v Nebušicích. Jenerálka patří k místům s nejstarším osídlením na území Prahy. Jde o největší a nejslavnější pražskou paleolitickou lokalitu: nálezy z mladšího paleolitu v Baráčkově cihelně dokládají velké a dlouhodobě užívané sídliště „lovců mamutů“. Jsou známy už od 19. století, těžbu zde sledovali a výzkumy prováděli Antonín Frič, Gustav Carl Laube a zejména Jan Nepomuk Woldřich, později Josef Antonín Jíra. Odehrává se zde i část Štorchova románu Lovci mamutů.
Jméno dal lokalitě zámek Jenerálka, bývalý hospodářský dvůr se zahradou pochází zřejmě z konce 18. století, díky neobarokní přestavbě získal objekt zámecký ráz.
Tu financoval v letech 1827-28 Hynek Komm, pražský novoměstský živnostník a podporovatel české kultury, dobrý známý rodiny Máchových; Karel Hynek od něj dostal finanční příspěvek na vydání Máje. Právě Kommovi věnoval Mácha báseň Čechové jsou národ dobrý, u které se odborníci kloní k závěru, že ji Mácha napsal jako integrální, jakkoli zvláštní součást Máje.
Název Jenerálka pochází od slova generál, s ohledem na to, že v zámku ve 2. polovině 18. století údajně sídlila část rakouského generálního štábu.
V zámku bydlel i malíř August Bedřich Piepenhagen, kterého jsme čtenářům Našeho REGIONu už představili – a vy si tento článek můžete připomenout zde.
V roce 1922 koupila Jenerálku kancelář československých legií a Podpůrného fondu legionářského a ze zámečku se stal domov legionářů – invalidů. To byla výzva pro architekta Milana Babušku, který objekty novému určení přizpůsobil.
Po atentátu na Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro 46 dětí, jejichž rodiče byli popraveni nebo skončili v koncentračních táborech. 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice na jižní Moravě – připomíná je pamětní deska na bývalém hostinci, který ale stál mimo areál zámku.
K. H. Frank na Jenerálce ke konci války shromáždil vězněné politiky, po kterých chtěl, aby se ujali správy země. Vězňové byli osvobozeni 7. května 1945.
V době socialismu zde sídlil Výzkumný ústav vakuové techniky, který spolupracoval s národním podnikem Tesla. Zámek v té době chátral. Po roce 1989 objekt zakoupili baptisté, kteří zámecký areál obnovili a zřídili zde Mezinárodní baptistický teologický seminář.
Osada Jenerálka čítá asi 40 domů, nemá však status místní části ani samostatnou řadu čísel popisných. Na Jenerálce se nachází kostelík sv. Jana Nepomuckého – někdy se mu říká V trníčku; byl postaven v barokním slohu v roce 1713 a dnes slouží jako římskokatolická kaple.
Na místě byl nejdříve v roce 1680 zřízen morový hřbitov, a to na území premonstrátů, jimž tehdy dvůr Jenerálka patřil. Na počátku 18. století byla zřízena kaple se sochou Jana Nepomuckého. Po další morové epidemii v roce 1713 byl hřbitov rozšířen a na místě kaple postaven současný kostel.
Při původně filiálním kostele, spadajícím pod strahovskou farnost při kostelíku sv. Rocha (následně u kostela Nanebevzetí Panny Marie) byla někdy v letech 1783-85 zřízena lokálie, povýšená v roce 1857 na samostatnou farnost. V roce 1886 byla zdejší farnost rozdělena a přenesena k nově postaveným kostelům do Nebušic a do Střešovic.
Po druhé světové válce přestaly být v kostele slouženy bohoslužby. Kostel byl obnoven teprve koncem 80. let 20. století, v současné době slouží jako kaple.
Kostelík stojí na nízkém skalnatém kopečku, má čtvercovou loď s trojboce uzavřeným kněžištěm. Sakristie na severu byla přistavěna roku 1822. Vnitřní výbava je různorodě poskládána, včetně soch sv. Norberta a sv. Václava od Františka Platzera. Kostel byl již v 19. století opakovaně vykraden, kdy přišel o vzácnou liturgickou výbavu a dvakrát o zvon.
U kostela se nacházel hřbitov, konkrétně na zahradě mezi domy K Vršíčku 10 a 14, který původně sloužil jako morový, a později na něm byli pohřbíváni lidé ze Střešovic a z Nebušic. Hřbitov byl koncem 19. století už úplně plný, následně se přestal užívat. Některé rodinné náhrobky z něj byly po roce 1900 přeneseny na nově založený Střešovický hřbitov, na Olšany, snad i do Nebušic. Dnes už po hřbitově není ani památky.
Jižně od osady se nachází v zákrutě Kruteckého potoka skalnatý ostroh s krátkou průzkumnou štolou, který je chráněn jako přírodní památka. Důvodem ochrany je skalní suk jako význačný geologický a krajinný prvek s výskytem chráněných druhů rostlin.
Další zajímavosti Jenerálky vám ukážeme ve fotogalerii.
Zdroje: Pavel Vlček (ed.): Umělecké památky Prahy; Jan Zavřel: Za branami velké Prahy; Milan Polák (ed.): Kniha o Praze 6; Wikipedie
