Včera jsme si pověděli o Hájčím dvoře a přírodní památce U Hájů v pražských Stodůlkách. Naše putování v téhle lokalitě nekončí, podíváme se k chrámu – kapli (Nalezení) sv. Kříže a připomeneme si legendární hostinec Bílý Beránek.
Barokní chrám svatého Kříže a svaté Heleny se nachází mimo zástavbu, na jižní straně železniční trati 122 mezi zastávkou Praha – Stodůlky a nádražím Praha – Zličín. K chrámu vede štěrkem vysypaná pěšina od Jeremiášovy ulice, od Hájčího dvora vede k chrámu solidní komunikace.
V místě dnešního chrámu tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezir pod velením jejího manžela, vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku.
6. srpna 1742 nalezl jeden voják v káceném stromu zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si ho ponechal na památku.
„Velkovévoda vzal neobyčejnou tu památku s sebou a často ji osobám u dvora se zdržujícím ukazoval. Když císařovna Marie Teresie zavítala r. 1743 do Prahy a tu na královnu českou slavně korunovati se dala, prohlížela si také místa kolem Hradčan, kde armáda chotě jejího velkovévody Františka byla tábořila. A při té příležitosti položila na onom místě, kde onen křížek byl nalezen, základní kámen ke kapli Nalezení svatého Kříže,“ popisuje zrod památky biskup Antonín Podlaha (1865 v Praze – 1932 tamtéž), teolog, archeolog, historik umění a docent UK, v publikaci vydané roku 1911. Snad ještě chvíli vydržíte jeho dnes už archaický sloh.
„Za opětného pobytu svého v Praze roku 1754 císařovna Marie Teresie zúčastnila se vysvěcení kaple. Dne 25. srpna přijela s chotěm svým i celým dvorem ke slavnosti té, při níž obřad svěcení vykonal arcibiskup pražský Jan hrabě Manderscheid.
Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému kostelíku finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu kostelíka. Duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to dne 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po druhém vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení kostela a 14. září ve svátek Povýšení svatého Kříže,“ píše dál biskup Podlaha v knize Posvátná místa království českého. V pátém díle knihy je také vyobrazení onoho nalezeného kříže, který dnes považujeme za ztracený, jak ho vyvedl pražský mědirytec M. Steltzl (viz naše fotogalerie).
Roku 1787 císař Josef II. v rámci církevních reforem kapli vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace.
Na počátku 70. let 19. století byla kolem kaple postavena železniční trať.
V roce 1892 se zchátralého kostelíku ujal německy mluvící český duchovní Karl Jänig, který jej vlastním nákladem za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora, nechal opravit. 25. srpna 1892 byl kostelík znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo počátkem v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Poškozené ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno nebo zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl kostelík příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího ve Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011.
V současné době je chrám v soukromém vlastnictví. Od června roku 2011 jsou zde konány pravidelné nedělní řeckokatolické posvátné liturgie (o deváté hodině ranní). Vzhledem k tomu, že svátek Nalezení sv. Kříže byl v minulosti zrušen a oltář nese vyobrazení sv. Heleny, byl kostel v červnu 2016 vysvěcen na titul sv. Kříže a sv. Heleny.
Architektem a stavitelem chrámu je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dientzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka.
Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého Kříže, jak ji podává Legenda aurea, kterou napsal arcibiskup Jakub z Voragine. Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Europu, Asii, Afriku a Ameriku; Austrálie a Oceánie v této době byly neznámé.
Vydáme-li se od kaple cestičkou západním směrem k Jeremiášově ulici a dále vstříc hromadné dopravě, dojdeme na křižovatku ulic Jeremiášova, Plzeňská a Slánská.
Tady stával legendární zájezdní hostinec Bílý Beránek (Zum Weissen Lamm, původně U bílé ovce). Ruzyňský rychtář Vavřinec Kubr hostinskou usedlost s polnostmi, loukami, zahradami a rybníčkem u nově vyměřené silnice z Prahy založil a na vlastní náklady postavil na vrchnostenském pozemku v letech 1738–40. Název získal hostinec podle chovu ovcí, který byl tehdy ve Stodůlkách rozšířen. Ve zprávě z roku 1740 mu nejvyšší purkrabí Jan Arnošt Staffgotsch potvrdil hospodu U bílé ovce jako dědičnou držbu.
Roku 1840 za vlastníka Karla Kubra hostinec vyhořel. Budovu se stodůleckým čp. 51 s pozemky majitel prodal svému synovci Matěji Kubrovi, který hostinec obnovil a dál provozoval. V roce 1860 je majitelem hostince jeho syn Jan Kubr. Roku 1939 Kubrovi pro zpeněžení dobytka pronajali hospodářské budovy a část polí Zemědělskému svazu, který přestavěl stáje a přistavěl kanceláře. Kubrovi zde vedli hostinskou činnost až do roku 1949. Až do konce 50. let zde bydlela majitelka Albína Kubrová, pohostinství však provozovala Jednota Praha – západ. Po smrti majitelky byla roku 1961 usedlost vyvlastněna.
Roku 1974 byl vzácně zachovaný zájezdní hostinec zapsán jako kulturní památka, avšak v roce 1981 požádal ONV Praha 5 o upuštění od ochrany kvůli havarijnímu stavu objektu a roku 1983 byla ochrana zrušena. Při výstavbě sídliště a přestavbě křižovatky v roce 1985 byla empírová budova obklopená hospodářskými budovami a ohradní zdí s bránou zbořena. Zhruba na jejím místě nyní stojí kancelářská novostavba čp. 1110.
Zdroje: Antonín Podlaha: Posvátná místa království českého: díl 5; Wikipedie
