Žárlivý násilník Josef Svoboda byl až do šílené jízdy smrti Olgy Hepnarové považován za největšího masového vraha naší poválečné historie. Kvůli hrozícímu rozvodu ze strany své týrané manželky zabil jejich pět dětí, tchána i sedmnáctiletou sousedku. Spravedlnosti pak unikl skokem do lomu, kterým svůj tragický příběh uzavřel.
Vyučený klempíř a později hlavně řidič Svoboda měl svárlivou povahu a pro ránu si nikdy nešel daleko. Trpěl stihomamem – byl přesvědčený o tom, že okolí se proti němu spiklo, a proto se musí bránit. Kvůli agresivnímu chování vůči svým spolupracovníkům se musel i s celou rodinou často stěhovat. Nejvíc si s ním ale „užila“ jeho žena Drahomíra.
STRAŠNÁ láska
Svoboda ji miloval i nenáviděl, ze žárlivosti, kdy ji podezíral, že se s každým „kurví“, ji mlátil do krve, aby se s ní pak polibky usmiřoval. Když z ní potom omyl krev, chtěl s ní mít sex. A když na to jeho žena neměla ani pomyšlení, znásilnil ji. Přesto s ním vydržela téměř dvacet let a porodila mu šest dětí. Jenže jeho chování bylo čím dál nesnesitelnější, za napadení svého kolegy sekerou šel koncem 50. let do vězení, a potom znovu počátkem 60. let za znásilnění. A o několik let později se pokusil znásilnit i Drahomířinu sestru.
Když se v roce 1966 vrátil z dalšího výkonu trestu, Drahomíra se rozhodla, že se s ním rozvede. Už s ním takhle nedokázala žít. Jejich děti se v děsivé domácí atmosféře navíc stavěly na stranu matky, což byl pro Svobodu další důkaz o spiknutí proti jeho osobě. Nejvíc ji bránil nejstarší syn Josef. Nicméně Svoboda svůj teror vystupňoval až do té míry, že Drahomíra utekla do zhruba dvacet kilometrů vzdálené vsi Dolní Les u Vlčic ke svým rodičům.
Žně v únoru?!
Svoboda zůstal doma sám s dětmi, které si k sobě hodlala Drahomíra vzít později, až se její situace stabilizuje. Pár dnů před rozvodem si Svoboda v poslední zoufalé snaze o záchranu jejich manželství počkal na obě dcery, až půjdou ze školy domů, a všichni tři vyrazili za matkou, aby ji přemluvil k návratu. Drahomíra však byla neoblomná, dcery si od něj vzala a jeho vyhnala pryč.
Zklamaný Svoboda se vydal posledním nočním autobusem domů. Nejstarší Josef, jako by tušil, že je všechny čeká perná noc, poradil bratrům – Karlovi, Zdeňkovi a Luďkovi – aby šli spát oblečení a obutí. To pro případ, že by museli před agresivním řáděním otce utéct pryč. Jenže když Svoboda dorazil domů, tvrdě spali a on je všechny sekerou zabil. Tím to ovšem neskončilo. Svoboda chtěl zabít i svou ženu.
Zpátky za ní vyrazil ve služebním traktoru. Hlídce Veřejné bezpečnosti, která ho cestou potkala, namluvil, že mají teď v práci moc starostí se žněmi. A zmatení příslušníci VB ho nechali jít, přestože byl právě konec února. Necelý kilometr před statkem Furmánkových, rodičů Drahomíry, píchnul kolo a zbytek musel dojít pěšky. Ale ani to ho, jako nějakou zabíjením posedlou postavu z béčkového hororu, nezastavilo.
„Udělám z tebe sekanou!“
Když brzy ráno konečně vtrhl do domu Furmánkových, první, koho sekl sekerou, byla jeho tchyně Marie. Ta ještě stihla zavolat na Drahomíru, ať rychle utíká pryč. Do toho jí přiběhl na pomoc její manžel Jindřich, který však po krátkém zápase Svobodovi podlehl. A na rozdíl od své ženy krvavý masakr nepřežil.
Svoboda šel znovu po své ženě, která před ním utekla oknem ven, ale on ji doběhl, popadl za ruku a doslova přivlekl k jejím rodičům ležícím v tratolišti krve. „Podívej se, a teď to čeká na tebe. Z tebe udělám sekanou!“ začal na ni křičet. Napřáhl se na ni sekerou, ale vlastním tělem ji ochránila teprve devítiletá Libuška, kterou Svobodův úder připravil o život. Drahomíra mu vytrhla vražednou zbraň z ruky, odhodila ji stranou a utekla na půdu a odtud na střechu, kde se schovala za komínem.
Její druhá dcera Elena, která jako jediná z jejich dětí nakonec přežila, utekla k sousedům, aby přivolala pomoc. To ovšem stálo život sedm náctiletou Annu Cuhrovou, která se snažila Svobodovi domluvit. On ji okamžitě sekl do hlavy a snažil se vylézt na střechu za Drahomírou, jenže se pod ním propadaly tašky.
Teprve když si uvědomil, že za ní nemůže, se konečně poněkud uklidnil. A když mu došlo, co se stalo, rozhodl se pro sebevraždu. Nejdříve se pod ním utrhla oprátka ve stodole, kde se chtěl oběsit, pak se v nedalekém rybníku několikrát udeřil sekerou do hlavy, ale konec přišel až po jeho skoku do lomu Hutberg, kdy byl na místě mrtvý.
