Pamětní desky slavných v Praze 7, díl první: František Stupka

7.10.2020
Anna Julie Řehořová

František Stupka získal lásku k hudbě již v útlém věku, a to od faráře Brejchy z blízkých Nalžovských Hor a od svého strýce, bratra Stupkovy maminka, který učil malého Františka zpívat. Základy hry na housle získal od tamního učitele Linharta. Jeho cesta do hudebního světa, v němž se proslavil jako skvělý houslista, dirigent, hudební pedagog a organizátor hudebního života, však nebyla snadná.

Vyučil se kovářem v rakouském Steyru, až po vyučení mohl jít studovat na Pražskou konzervatoř. Po jejím absolvování roku 1900 odjel do carského Ruska – ukrajinské Oděsy. Ta byla v té době jedním z největších a nejkulturnějších měst Ruska. Do své vlasti se vrátil až po konci první světové války v roce 1919. Ve stejném roce byl Stupka angažován jako stálý dirigent České filharmonie.

Lásku ke své vlasti upřímně vyznal na jedné veřejné debatě v sušickém muzeu v roce 1964. „Láska k rodnému kraji je nehynoucí. Poznal jsem to, když jsem byl v cizině. Mohl jsem jezdit v létě na Krym, na Kavkaz… ale já radši jel do Prahy a z Prahy do Zavlekova k tetě a do Sušice… Sušice pro mne byla vždycky přitažlivým magnetem. Tady jsem trávil své líbánky, strávil vždycky krásné doby a čerpal sílu k další práci. Já si nedovedu představit, že bych byl v létě někdy jinde… Když se přiblíží duben, tak už mám trhání. A nechci se sám trestat. Tady jsou mé kořeny, a ty nevytrhnete!“

I po ukončení svého stálého angažmá u České filharmonie (tedy po šedesátém roce života) s ní František Stupka vystupoval jako vážený hostující dirigent. Naposledy to bylo dne 11. dubna 1965 ve věku 86 let, tedy krátce před jeho náhlým úmrtím. Nevěnoval se však pouze České filharmonii. Současně také přednášel na Státní konzervatoři v Praze. Byl též u zrodu Moravské filharmonie v Olomouci a stal se jejím uměleckým ředitelem a prvním šéfdirigentem.

Za svůj život dirigoval 1613 koncertů. To nemohlo přehlédnout ani tehdejší politické vedení státu, a tak se stal František Stupka v roce 1954 zasloužilým umělcem. Roku 1964 získal Řád práce a o rok později byl jmenován národním umělcem.

O pamětní desku v Osadní ulici se postaral sochař Karel Otáhal. Ten je představitelem realistického portrétního sochařství, který studoval třeba i na Akademii výtvarného umění u Bohumila Kafky. Pro své obrovské nadání získal stipendium italské vlády na Accademia di Belle Arti v Římě v letech 1931–1934. V roce 1939 získal cenu České akademie věd a umění. Ve středu Otáhalova zájmu zůstaly po celý jeho život hudební umělci. S mnoha z nich byl ve velmi silném přátelském vztahu. Osobní pouto vzniklo i se Stupkou. Stupkova busta z jeho dílny se nachází nejen na domě v ulici Osadní, ale také v galerii slávy ve Dvořákově síni Rudolfina a na Stupkově náhrobku na Vyšehradském hřbitově.



Nepřehlédněte