Sexuální svoboda žen je historický fenomén, který způsobuje největší kontroverzi dodnes. Úspěchy mužů u žen na tomto poli jsou společností vnímány spíše pozitivně, ale opačný případ, tj. úspěchy žen u mužů, většina lidí vnímá jednoznačně negativně. Proč by však žena měla být monogamní stále a muž jen, když se mu zachce?
Emancipace i v sexu
Dá se předpokládat, že když se různí lidé dostanou do stejné situace, budou se nakonec chovat podobně, a e to bez ohledu na to, zda jde o muže či o ženu. Typicky – když ženy, a to z nutnosti, musely přejít z domácnosti do pracovního procesu, začaly se v té práci chovat jako muži, protože to bylo efektivní. Kromě toho pochopily, jak úžasné je mít vlastní peníze, a že peníze znamenají svobodu. Tu svobodu, kterou muži měli vždycky.
Podobně muži, kteří dnes zůstávají na rodičovské dovolené, čelí v tomto pro ně novém postavení stejným problémům jako ženy ve stejné situaci odjakživa, např. sociální izolaci a snížení příjmů a tím i společenské prestiže. A taky se s tím musí vyrovnat, ne vždy úplně šťastně. Stejně jako ženy.
Podobně pro muže bylo přirozeným trendem nezávazně si užívat i v sexu – protože, na rozdíl od ženy, tak mohli činit bez větších následků. Jejich finanční nezávislost jim umožňovala dokonce za sex i platit. A oddělovat sex od lásky a vztahu. Nyní se do stejné pozice dostaly i ženy. Antikoncepce snížila jejich rizika v této oblasti na úroveň, jakou měli muži odjakživa, a vlastní finanční prostředky jim umožňují, ó hrůzo, si sex i kupovat.
Není to jen kus masa
Zde koření zřejmě ten největší předsudek, že muž může mít sex i bez lásky a nemá s tím problém, kdežto žena nikoliv (pokud neposkytuje sex jako placenou službu). Takový pohled na věc křivdí oběma stranám. „I slečna v bordelu je pro mě lidská bytost, a ne jen kus masa,“ svěřil se jiný účastník jiné diskuze.
A naopak. Proč by i ženy nemohly mít sex jako hobby, když budou chtít? Bez fatálního citového doprovodu a aniž by to narušilo jejich dosavadní vztahy – a lásky.
Cítí se zneužití
Dotyčná diskutující však byla překvapená – a zaskočena – tím, že její jasně definovaná nabídka „sexu jako hobby“ se nesetkala u mužů s takovým porozuměním, jak očekávala. Přestože přesně vychází z mužského pojetí této lidské aktivity. Snad by se to dalo zobecnit tak, že v našem kulturním kontextu nejsou muži zvyklí na to být pouhým sexuálním objektem v tom smyslu, v jakém si na to musely po tisíciletí zvykat ženy. Pokud u mužů žena stojí jen „o to jedno“, cítí se, kupodivu (!) zneužití.
Nechtěné otcovství
Díky analýze DNA dnes muži, rovněž zcela nově, riskují nechtěné otcovství. Tisíce let to byly ženy, které nesly celou tíhu nechtěného těhotenství. Dnes jsou schopny se tomuto riziku 100% ubránit, a dnes již historické rčení, že „otec je vždy nejistý“ přestalo platit jednou provždy.
Tím se dosud jasně kulturně a sociologicky definované vzorce vztahů mezi mužem a ženou zvrátily rovnou do svého protikladu. V několika málo posledních desetiletích to jsou tedy muži, kteří drží onen kratší konec pomyslného provazu, a je jasné, že se jim to po tisíciletích patriarchátu nelíbí ani trochu. Vypořádat se s touto novou situací však musí jak oni, tak ženy. Nic jiného jim nakonec ani nezbývá.
