Přízemní byt 1+1 po babičce stál sedmadvacetiletou Reginu život. Bytný, který dům, v němž bydlela, v roce 1992 koupil, si totiž přál její byt pro sebe. Nejvíc ho štvalo, že mladá nájemnice mu díky regulovanému nájemnému platí třikrát méně, než by mohl dostat na volném trhu. Problém se proto rozhodl vyřešit po svém – objednal si na ní vraha.
Zdeněk Bruthans z Novákovy ulice v Praze 8 se nemohl smířit s tím, že v jeho domě bydlí žena, kterou si tam bude muset nechat několik dalších desítek let. Regina totiž měla ze zákona nárok bydlet dál v bytě, kde už od roku 1964 bydlela její babička, ke které se na sklonku jejího života přistěhovala. To ovšem Bruthans neuznával, a proto se obrátila na soud.
Domácí teror
Podle nájemníků po mladé ženě Bruthans mlsně pokukoval, ale protože u ní neměl šanci, zároveň ji ze srdce nenáviděl. Z Regininých dveří i zvonku neustále mizely její jmenovky, bytný jí odpojil kabel od televizní antény, a když za ní přišel na návštěvu její snoubenec Jiří, Bruthans křičel na celý dům, že je prostitutka a že si tam tahá chlapy. Několik měsíců před vraždou někdo hadrem ucpal stoupačky, takže všechny fekálie z domu jí vytékaly skrze záchodovou mísu do bytu. Regina se ale nevzdávala. Ještě pár týdnů před soudním stáním jí podivínský bytný nabídl na výměnu zdevastovaný byt na Černém mostě. To ovšem Regina odmítla a Bruthans jí na to řekl, že to byla jeho poslední nabídka. Soud se nezadržitelně blížil a Bruthans bál, že spor určitě prohraje.
Obrátil se na Martina Reže, který pracoval v jeho firmě na prodej a opravu počítačů, aby mu pomohl situaci vyřešit. Ten mu nejdřív navrhoval, že by ji odtamtud mohl dostat, když ji pořádně vystraší „cikáni a feťáci“ nebo že by ji mohli prodat za hranice, kde by ji pasáci nutili k prostituci. Bruthans ale potřeboval, aby Regina byla mrtvá, a tak se žaloba zastavila. Chtěl po Režovi, ať to vypadá jako nějaká loupežná nebo sexuální vražda, aby na něj nepadlo podezření. Policisté měli podle jeho přání nabít dojmu, že to „udělal nějakej magor“.
Sto padesát tisíc
Až napotřetí našel Rež člověka, který to byl ochotný udělat. Kamaráda Pavla Kapouna, který mu slíbil, že ji za 80 tisíc zabije. Kapoun začal Reginu, grafičku v jednom vinohradském nakladatelství, sledovat z práce i do práce. Ačkoliv původní dohoda zněla, že by ji rozhodně neměl zabíjet u ní doma, nakonec se stalo právě to. V půlce února brzy ráno, když otevřela dveře, že půjde do práce, se k ní Kapoun natlačil do bytu. Zpočátku křičela, ale když jí řekl, že když bude zticha, že se jí nic nestane, zmlkla. Asi půl hodiny spolu mluvili, Kapoun ji prozradil, že ho za ní posílá Bruthans kvůli bytu, a radil jí, ať se odstěhuje, což Regina odmítla. Pak se najednou vrhla k telefonu, že si zavolá, Kapoun zpanikařil a několikrát ji bodl loveckým nožem. Ještě ten den odpoledne Rež u Bruthanse vyzvedl peníze – 110 tisíc korun, zálohu ve výši 40 tisíc už Rež dostal předtím. Kapoun dostal oproti původní dohodě jen 70 tisíc, Rež si strhl deset tisíc za svoji pomoc, když mu například nechal vyrobit duplikát klíče od domu nebo ho po vraždě odvezl z Prahy autem.
Za deset let doma
Bruthans, Rež i Kapoun dostali každý patnáctiletý trest za mřížemi. Iniciátor vraždy s IQ 130 a červeným diplomem z Elektrofakulty trpí podle znalců poruchou osobnosti s těžkou neurotickou symptomatikou tradičně označovanou jako psychopatie, je to neempatický egocentrik, narcista a k sobě je zcela nesebekritický. Peníze mu kompenzovaly mezilidské vztahy, ve kterých selhával.
Po deseti letech mu soud vyhověl v žádosti o podmínečné propuštění a v roce 2009 se opět ocitl na svobodě. Přestože podmínkou snížení trestu je i uznání viny a tomu odpovídající lítost, redaktorovi idnes.cz, který se ho přišel zeptat, jak se mu spí, tvrdil, že je jen nevinná oběť justiční zvůle, stejně tak jako mnoho ostatních.
