Fenomenálnímu hudebnímu skladateli ležel svět u nohou – měl za sebou stovky úspěšných hitů, složil hudbu k řadě filmů, televizních seriálů i několik muzikálů. Měl krásnou mladou ženu a malého syna, drahou vilu v Jevanech a na kontě spoustu peněz, díky kterým by si mohl spokojeně žít ještě hodně dlouho. Deprese, kterými trpěl, mu ale zlomily vaz a on viděl úlevu od svého trápení už jen v sebevraždě.
Včelka Mája, Lady Carneval, Lásko má, já stůňu nebo Stín katedrál – to je jen zlomek z tvorby jednoho z nejúspěšnějších českých hudebních skladatelů všech dob. Našli se sice i kritici jeho tvorby, kteří mu vyčítali, že skládá „na jedno brdo“, a proto ho každý hned pozná, ale většině jeho posluchačů to vůbec nevadilo.
Zběhl ze studií
Původně měl být Karel Svoboda zubařem, ale po pár letech studia medicíny se rozhodl pro hudbu, která pro něj byla vším. Začínal hrát po kavárnách, ale brzy začal být vyhledávaným skladatelem. A to jak například pro „zlatou mládež“ šedesátek, jako byli Václav Neckář, Marta Kubišová a Helena Vondráčková, tak především vytvořil hvězdné duo s Karlem Gottem, pro kterého složil desítky písní. Také se stal dvorním skladatelem režiséra Václava Vorlíčka a jeho slavnou píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš z kouzelné pohádky Tři oříšky pro Popelku zná ještě dnes téměř každý.
Svoboda byl úspěšný i na druhé straně „železné opony“, v tehdejším
Západním Německu. Kromě titulní písně k animovanému seriálu o včelce Máje se jeho hudba objevila v mnoha televizních projektech ZDF i ARD. A neztratil se ani po revoluci, kdy se začal věnovat muzikálové tvorbě. Jeho Dracula byl krátce pro premiéře nazván českým muzikálem století a celkem ho zhlédlo na dva a půl milionu diváků. V 90. letech byl také autorem většiny znělek České televize.
Zrádná rakovina
Ačkoliv po profesní stránce se mu dařilo náramně, v roce 1993 mu zemřela žena Hana, se kterou měl dvě děti. Podlehla rakovině. Stejně jako jeho bratr a později i jeho milovaná dcera Klárka. Svoboda se dlouho trápil, ale pak do jeho života vstoupila nová láska. A to způsobem jako vystřiženým z nějaké bláznivé italské komedie. Začínající modelka Vendula Horová ho totiž na jejich prvním setkání polila kávou.
Brzy z toho byla láska jako trám a rok po svatbě se jim narodila holčička. Jenže té ve dvou letech lékaři diagnostikovali leukémii. A i když celá rodina bojovala o její život jako lvi, ve čtyřech letech jim zemřela. Pro Svobodu to byla obrovská rána, která se v podstatě nikdy pořádně nezahojila. Jeho žena v reakci na její smrt založila nadaci Kapka naděje, který pomáhá dětem právě s touto nemocí.
Bolest z odchodu milované dcery jejich vztah vážně pošramotila. „Každý jsme se se ztrátou Klárky vyrovnávali jinak, a to nás rozdělilo. Zatímco Karel o tom nemohl mluvit vůbec, já o tom potřebovala mluvit pořád, dostat to ze sebe. A spolu jsme o tom mluvit nedokázali,“ vzpomínala na jejich těžké chvíle Svobodová.
„Už mě ten život nebaví!“
Když se jim pak ale nakonec podařilo tuto krizi překonat a pět let po Klárčině smrti se jim narodil syn Jakub, zdálo se, že jejich štěstí už nebude nic stát v cestě. Jenže Svoboda se propadal čím dál tím hlouběji do svých depresí, které ovšem odmítal léčit. Prý proto, že se bál, co si o něm pomyslí lidé, když půjde ke „cvokaři“.
Ještě zažil premiéru svého posledního muzikálu Golem, ale už tehdy prohlašoval: „Už mě ten život tady nebaví… Je třeba to skončit!“ A před svou ženou a synem si dokonce strčil do úst revolver, aby jim ukázal, co by se mohlo stát. Možná, že to bylo jeho neobratné volání o pomoc. To se už ovšem nikdo nedozví.
Každopádně koncem ledna 2007, když Vendula s Jakubem odjela na víkend na Šumavu, odmítl jet s ní. Chtěl být sám. Během těch pár dnů spolu několikrát telefonovali a v neděli večer, po jejich návratu, měli dokonce zajít do místní pizzerie. Nakonec už k tomu ale nikdy nedošlo, protože několik hodin předtím vyšel na zahradu a prohnal si tam hlavu kulkou z revolveru. Bylo mu 68 let.
