„Jsme hrdi na to, že se generál František Peřina po návratu z emigrace rozhodl se svou manželkou Annou prožít závěr svého života právě v naší městské části. Řada řepských obyvatel tak měla možnost setkat se s tímto vlastencem osobně a poznat ho jako člověka velkého a skromného zároveň. Myslím, že je naší povinností postarat se o to, abychom na jeho hrdinství nikdy nezapomněli. Věřím, že právě nové jméno této ulice bude společně s názvem základní školy genporučíka Fratiška Peřiny trvalou a důstojnou vzpomínkou na tohoto výjimečného muže,“ řekla starostka Prahy 17 Jitka Synková.
Pocházel z kraje vína
František Peřina (1911 – 2006) byl československý bojový pilot, letecké eso druhé světové války přezdívaný Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacistické Luftwaffe ve Francii a Velké Británii, a po únoru 1948 politický exulant.
Narodil se v obci Morkůvky na Břeclavsku. Po vychození měšťanské školy v Klouboukách se na tříleté odborné pokračovací škole v Brně vyučil soustružníkem a poté pracoval v První brněnské strojírně. V roce 1929 se přihlásil k pilotnímu výcviku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově, kam nastoupil 1. října 1929.
Po absolvování Školy pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště 28. července 1931 narukoval k Leteckému pluku 2 v Olomouci, kde létal jako pilot pozorovacích Aero A-11 u jeho 5. pozorovací letky, než v roce 1932 prodělal výcvik pilota stíhacích letounů. Díky svému vynikajícímu pilotnímu umění byl v roce 1937 vybrán k reprezentaci Československa na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu.
Rotmistr Peřina 24. června 1939 uzavřel sňatek s Annou Klimešovou, a hned následujícího dne se vydal na cestu z Protektorátu, aby se připojil ke vznikajícímu odboji. Nejprve se dostal do Polska a 29. července se odtud vydal do Francie s transportem československých vojáků na lodi Chrobry.
Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie, po vypuknutí války byl na základně Francouzského letectva v Chartres přeškolen na americkou stíhačku Curtissy Hawk 75 a v prosinci 1939 poslán ke stíhací skupině GC I/5.
František Peřina se během bitvy o Francii již 11. května 1940 stal prvním československým esem války a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy o Francii.
Za tyto úspěchy byl hned druhý den i bez příslušného vzdělání povýšen do hodnosti poručík, což byl vůbec první takový případ u československého válečného letectva. Jeho další hodnostní kariéra: nadporučík (1942), kapitán (1945), major (1948), vojín (1949), plukovník v.v. (1990), generálmajor v.v. (1994) a generálporučík v.v. od 3. května 2001.
V žebříčku stíhačů je na čtvrtém místě, vyřadilo ho těžké zranění i slepák
Ve francouzském letectvu působil pod krycím jménem „Rinope“, vzniklým přesmyčkou jeho příjmení. Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti RAF. Bitvy o Británii se sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale již 15. září 1940 musel absolvovat operaci akutního zánětu slepého střeva a k bojové činnosti se mohl vrátit až v době, kdy již aktivity Luftwaffenad Británií utichly a své skóre rozšířil až v půlce roku 1942. Na jeho konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil. Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený, čímž se zařadil na místo čtvrtého nejúspěšnějšího československého stíhače.
Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak – na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.

Revitalizace parku Jiřího Suchého. Hrdiny ze strašnického krematoria, který dal jména obětem nacistů
Útěk respektive úlet Sokolem do Německa
Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu.
1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu, a společně s manželkou a kamarádem uletěl sportovním letounem Sokol z letiště v Chocni do americké zóny obsazeného Německa. Po několika letech strávených opět v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.
Domů se vrátil až v roce 1993. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání – Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie.
Generál Peřina 6. května 2006 podlehl následkům chronického onemocnění v pražské vojenské nemoci. Jeho manželka Anna Peřinová – Klimešová, zemřela jen o pár týdnů dříve. Pochován je v rodných Morkůvkách.