Marie Uchytilová – Kučová se narodila 17. ledna 1924 v Kralovicích do rodiny berního úředníka. V letech 1945 – 1950 vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela (1881 v Jaroměři – 1955 v Praze), na jehož způsob medailérské tvorby navázala a rozvíjela jej dále. Vytvořila řadu vzpomínkových medailí na protiválečné téma, dále pamětní medaile pro numismatickou společnost a pro různá výročí. Vedle toho je autorkou celé řady bust a plastik významných osobností české kultury.
Na návrhu korunové mince Marie Uchytilová odvážně zpodobnila politickou vězeňkyni Bedřišku Synkovou, která byla jako devatenáctiletá v březnu 1955 odsouzena k osmiletému trestu vězení za vedení skautského oddílu. Sochařka se o jejím osudu dozvěděla od Bedřiščiny matky a reliéf na minci vytvořila podle fotografie dívky. Mincí se začalo platit 2. září 1957, Bedřiška byla propuštěna po pěti letech trestu v květnu 1959.
Jiné její dílo, Lidickou matku, najdeme v Kladně, v České Skalici v Jiřinkovém parku pak pomník Boženy Němcové – sedmnáctiletou Barunku, v Plzni – Roudné bustu Josefa kardinála Berana (je součástí pamětní desky na domě, ve kterém Beran trávil svá studentská léta), její Šťastné děti stojí v Říčanech, Pieta ve Žďáru nad Sázavou.
Od roku 1952 působila jako profesorka na Střední výtvarné škole v Praze na Hollarově náměstí.
Koncem šedesátých let začala ze své vlastní vůle, ze své vnitřní potřeby pracovat na pomníku lidických dětí. Toužila, aby sousoší, odlité do bronzu, stálo v Lidicích, ale sama neměla dostatek prostředků. Komunistický režim o pomník nejevil zájem.
„Začala jsem pracovat velice tvrdě a neúnavně, od té doby jsem nepřerušila práci ani na jediný den,“ vzpomínala později Marie Uchytilová. V ateliéru trávila až osmnáct hodin denně.
Za pomoci svého manžela tvořila dílo bez pochopení a bez jakékoli finanční podpory: „Žili jsme v nouzi a nestydím se za to, lidé to pochopili a nosili nám i chleba, oblečení, hadry, které jsem potřebovala na sochy.“
Společně se svým manželem Jiřím V. Hamplem (*1929 v Praze) modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 dětí zabitých v likvidačním táboře v polském Chelmnu. Záměrně nevytvářela věrné podobizny, aby srdce přeživších matek nebyla dále drásána a aby její dílo bylo chápáno jako pomník všem dětským obětem válečných hrůz.
„Marie věřila v sílu té myšlenky. Byla přesvědčená, že jen tak je možné ukázat tu tragédii – až lidé uvidí všechny děti pohromadě, uvědomí si, co to bylo za hrůzu! Že jen z jedné malé vesnice bylo tolik dětských obětí… a to všechno se odehrálo v srdci Evropy!“ vzpomíná Jiří V. Hampl.
Společně vybudovali v Hodkovičkách ateliér, který mohl pod svou střechu pojmout tolik plastik najednou.
„Zpočátku jsme mohli pracovat jen díky drobným dárcům. Časem do našeho ateliéru v začaly přijíždět tisíce lidí z různých částí světa. Prakticky sedm dní v týdnu byl den otevřených dveří. Celých dvacet let! Lidé přinášeli květiny i drobné příspěvky, povzbuzovali Marii a ujišťovali ji, že to, co dělá, má smysl. Tohle jí dodávalo obrovskou sílu. Víte, práce na sousoší pro ni nebyla jen náročná fyzicky, ale také psychicky. Vždyť ona to utrpení dětí prožívala s každým z nich znova a znova, den co den…“
O pomník projevili zájem Japonci – chtěli jej umístit do Hirošimy. Bývalý německý kancléř Helmut Kohl se zase nechal slyšet, že pokud o pomník neprojeví zájem naše oficiální místa, odkoupí ho německá vláda a následně daruje do Lidic.
Práce na pomníku ji stála příliš mnoho sil a zdraví. V listopadu 1989 těžce onemocněla.
„Z nemocnice už se nevrátila – zemřela den před revolucí,“ říká Jiří V. Hampl. „Slíbil jsem jí, že dílo dokončím. Marie si to zasloužila.“
Jiří Václav Hampl sbíral malé dary od soukromých dárců a odléval do bronzu jednotlivé sochy. V polovině devadesátých let přišel veliký dar z dánského města Albertslundu, který znamenal zlom v realizaci. Prvních třicet soch bylo v Lidicích instalováno v roce 1995, poslední byly odhaleny 10. června 2000. Sousoší je orientováno tak, že se děti dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.
Za tento památník ji 28. října 2013 prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
15. listopadu 2004 jí byla odhalena pamětní deska na jejím rodném domě v Dělnické ulici v Kralovicích. Autorem desky je manžel Jiří Václav Hampl.
V Muzeu severního Plzeňska v Kralovicích se nachází malá expozice jejího díla a v klášterním kostele sádrový model jejího pomníku pro Lidice.
Zdroje: Tamara Wölffelová, Dějiny a současnost, 2009; Veronika Psotková: Dětská figurální plastika, UP Olomouc, 2006; Wikipedie
