Malíř Július Nemčík. Přes partyzány a rodící se ropovody k nádherným podhorským krajinám

Názvem Generace 1909 se označuje skupina vynikajících slovenských malířů, studujících a působících v Praze. Cyprián Majerníka, Ján Želibský, Bedřich Hoffstädter, Evžen Nevan, Dezider Milly, Ján Mudroch, Peter Matejka, Endre Nemes, Jakub Bauernfreund, Štefan Bednár a – Július Nemčík. Obrazy členů této volné skupiny jsou u nás hojné, velmi oblíbené a ceněné. Možná máte malý poklad – a ani o tom nevíte.

Július „Julo“ Nemčík (*12. listopadu 1909 v Lipníkách na Prešovsku) se jako vyučený truhlář věnoval malování nejdřív jako koníčku. První školení dostal od Ernesta Rákosiho a Mikuláša Jordána v Prešově.
Ve studiích pokračoval v letech 1936–42 na Akademii výtvarného umění v Praze u profesorů Henricha Hönicha, Josefa Loukoty a Jakuba Obrovského.
V letech 1942-45 žil střídavě v Prešově a v Praze.

V roce 1945 se usadil v Košicích, kde vyvinul čilou organizační činnost. Byl jedním z iniciátorů založení spolku Svojina.
V roce 1948 studoval umění v Paříži.
Po válce se seznámil se svojí pozdější družkou, malířkou Editou Spannerovou (1919 v Prešově – 1990 v Bratislavě). V roce 1954 se natrvalo přestěhovali do Bratislavy.

Karel Postl, malíř denních dob, hradů a měst, o kterém mnoho nevíme

Umělci „generace 1909“ byli zasaženi událostmi druhé světové války a SNP, sám Němčík věnoval sérii obrazů kapitánovi Jánu Nálepkovi. V jeho díle je, zejména zprvu v protiválečných figurálních kompozicích, patrný značný vliv generačního kolegy Cypriána Majerníka (1909 ve Veľkých Kostoľanech na Slovensku – 1945 v Praze).
Od druhé půle 50. let se Nemčík kombinovanými malířskými technikami věnoval krajinomalbě. Těmto obrazům jsme dali prostor v naší fotogalerii.

Byl odměněn řadou metálů, Řádem Práce (1970), Řádem Vítězného února (1979) a titulem národní umělec (1973).
Zemřel 7. ledna 1986 v Bratislavě.

Zdroje: J. Krajňák: DARTE a malíři „východu“, 2012; Wikipédia