Na konci jara 1942 nabraly události rychlý spád. Nenáviděné gestapo získalo v polovině května tučný úlovek – Julia Fučíka a jeho druhy. Někteří nevydrželi mučení, a tak brzy následovalo další zatýkání významných odbojářů z řad české kultury.
„…pohled na Prahu, jak se rozprostírá před oknem Slavíčkova ateliéru. Kolik studií velkých i malých, podložených ryze konstruktivním a čistě spontánním procesem, předcházelo malířskému zobrazení tohoto pohledu. Jím jako by byl Jan Slavíček povolán, aby svým způsobem, svou metodou pokračoval v díle svého geniálního otce, největšího a nejzázračnějšího malíře Prahy, Antonína Slavíčka.“ (Vítězslav Nezval)
Svým původem i životními osudy byl předurčen, aby zaujímal levicové postoje. Ostatně po první světové válce se doleva vychýlila podstatná část evropské umělecké avantgardy.
Jevištní výtvarník a návrhář kostýmů své stopy zanechal i v mnoha dalších oblastech, především v pedagogické činnosti, ale i v malířství, ilustrátorství, filmu a výstavnictví.
Názvem Generace 1909 se označuje skupina vynikajících slovenských malířů, studujících a působících v Praze. Cyprián Majerníka, Ján Želibský, Bedřich Hoffstädter, Evžen Nevan, Dezider Milly, Ján Mudroch, Peter Matejka, Endre Nemes, Jakub Bauernfreund, Štefan Bednár a – Július Nemčík. Obrazy členů této volné skupiny jsou u nás hojné, velmi oblíbené a ceněné. Možná máte malý poklad – a ani o tom nevíte.
„Rabas nemaluje vlastně krajiny. Rabas maluje samá pole. Pravda, česká krajina je typicky udělána ze šachovnice políček a lánů; ale u žádného malíře nejsou meze tak jasně mezemi a pole tak výrazná, s platností přímo katastrální strychy a korci pole jako na plátnech Rabasových.“
Karel Čapek
V každé druhé domácnosti je knihovna s nějakou knihou od Karla Plicky. Většinou jde o pěkné výpravné publikace, krásný dárek, který jde z generace ke generaci.
Sochař Jan Hána se narodil 28. října 1927 v Dobronicích u Bechyně, kde začal pracovat v tamější keramické dílně.
Ve své době byl v Čechách hereckou hvězdou první velikosti. Jeho otec se živil jako truhlář a bydlel v Českých Budějovicích v Kněžské ulici čp. 369/18. Herecký bard se tady narodil 6. března 1889 a byl zamatrikován jako František Eduard Kohout.
Max Švabinský, jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.