V sedmdesátých letech se přesunula do Husovy ulice a později do parku nad Tržním náměstím. Návrat sochy na její původní místo určení byl spolu se zkrášlením celého předprostoru vlakového nádraží předmětem přihlášky do druhého ročníku participativního rozpočtu města. Návrh z kategorie malých projektů získal od veřejnosti nejvíce hlasů. V těchto dnech prochází proměnou i okolí sochy. Vysazeny byly dva stromy, zmizely přerostlé túje a v další fázi úprav přibudou také nové lavičky.
Pojďme si ale říci něco o tvůrci Dívky s holubicí. Sochař, medailér a grafik období secese a realismu Josef Václav Pekárek se narodil 27. září 1873, toto datum je zaneseno v matriční knize, encyklopedie uvádějí datum 28. září.
Narodil se v Holešovicích v již neexistujícím domě Na Zátorce 171/33, pokřtěn byl bubenečským farářem Antonínem Malcem u sv. Gottharda 5. října. Otcem mu byl Václav, koželuh a krejčí kožených oděvů, syn Františka, dozorce na Buštěhradské dráze, matkou Barbora Vlková, dcera zedníka z Uhříněvsi.
V letech 1889 – 1894 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze pod vedením Celdy Kloučka a Josefa V. Myslbeka. V letech 1896-98 pokračoval ve studiu na pražské Akademii v ateliéru Bohuslava Schnircha.
Jako čerstvý absolvent vystavoval na výstavě Umělecké besedy v Rudolfinu a jeho sochy Poustevníka a sv. Vojtěcha byly kritikou chváleny. Roku 1899 si založil se štukatérem Dvořákem sochařskou dílnu a slévárnu sádrových odlitků v Praze – Nuslích. Od roku 1903 provozoval vlastní sochařský ateliér v Praze 2 v ulici Na Moráni čp. 1914/II. Vyučoval modelování na průmyslové škole v Jaroměři, od roku 1918 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1898 až 1908 byl členem SVU Mánes.
Patrně nejznámější sochou Josefa Pekárka je Vltava (1927-8), bronzová ženská postava v cípu Dětského ostrova na Smíchově; je doplněna reliéfy Berounky, Lužnice, Otavy a Sázavy. Dále má na „kontě“ celkem čtyři sochy na východní a západní atice Dělnické úrazové pojišťovny v Holešovicích-Bubnech (někdejší Státní plánovací komise, dnešní finančák Prahy 6), sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha v tympanonu na žižkovském kostele sv. Prokopa, dvě sousoší na budově ministerstva železnic (bývalé ÚV KSČ), plastickou výzdobu budovy Hlaholu na Masarykově nábřeží v Praze, sochu dívky ve Francouzské restauraci Obecního domu, Wilsonův medailon na Hlavním (Wilsonově) nádraží v Praze nebo Anděla smrti na hrobě chirurga prof. Otakara Kukuly v arkádách vyšehradského hřbitova.
S manželkou Karlou/Karolínou, dcerou hostinských Burianových (sňatek 1899), měl čtyři dcery a syna, který zemřel jako novorozeně.
Zachytili jsme ho na celé řadě adres – na Smíchově (Drtinova 500/4), na více adresách v Novém městě Pražském, čtyři roky byl hlášen na Vyšehradě (Svobodova 138/5), delší dobu na Královských Vinohradech (Polská 1394/20), poslední adresa byla smíchovská (Hořejší nábřeží 627/15).
Zemřel v nemocnici na Karlově náměstí 13. prosince 1930 na kornatění tepen, byl zpopelněn, což ve své době nebylo obvyklé.
Zdroj: Zpravodaj Liberec + Wikipedie
