mapa regionů
zavřít mapu

Je to jedna z nejstarších veřejných služeb na světě. Už od starověku. Ne, nelekejte se, to, co vás nyní napadlo, nemám na mysli. Je to služba, která byla velmi často očekávána se strachem, a často i s nadějí. Služba, která lidem přinášela radost i zármutek a jejím poskytovatelům často přinášela i bezesné noci. Jeden z pilířů státu, aby mohl být uznán na mezinárodním poli. Tím pilířem je pošta.
Nejdříve velmi kratičký pohled do historie. Název vznikl z latinského statio posita, umístěná stanice. Byly to domy, ve kterém se shromažďovaly nejen písemné zprávy, ale i náklady. Pro řízení velkých říší, pro informace velitelům vojenských jednotek, byly nezbytné.
Do roku 1526 bylo u nás doručování zásilek privátní záležitostí. Panovník, či šlechtic si zaplatil kurýra a ten už zařídil potřebné. Do veřejné, státní správy se v Čechách dostaly až s nástupem Habsburků. Vznikaly stanice pro poštovní dostavníky. V Čechách například ve vesnici Košice, nedaleko Tábora. Zde se dalo pokračovat na Budějovice a Linec, nebo na Slavonice a Vídeň.
Za doručení zásilky vždy platil adresát. Není divu, že se množily případy, kdy zásilku odmítl převzít. Tato naprosto zcestná praxe trvala až do třicátých let devatenáctého století. Zcela logicky tedy přišel nápad, aby si zaplatil odesílatel, resp. předplatil si poštovní službu. Nikoliv hotovými penězi, ale nějakým potvrzením, aby všichni, včetně adresáta věděli, že zásilka není chudý příbuzný.
Tak vznikla cenina, které se dnes říká poštovní známka. Vznikla, jak jinak ve Velké Británii, ale není to jejich původní nápad. Prvním člověkem byl Slovinec Lovrenc Košir, v roce 1835, tehdy byl však rakouskými úřady odmítnut. Britský návrh byl úspěšný v tom, že navrhoval jednotnou cenu za dopis, což snižovalo náklady státní správy. Před zavedením známek se platilo podle vzdálenosti doručení a o každé zásilce se vedla evidence. Zkrátka úřední šiml a úředníci navíc.
Rakousko se probudilo až v polovině devatenáctého století. První známky se objevily 1. 7. 1850. Od té doby uplynulo 170 let. Známky už dávno nejsou jenom potvrzením. Dávno již překonaly svoje původní určení. Staly se specifickým fenoménem sběratelství. Filatelie patří k nejrozšířenějším zálibám lidí na této planetě. Známky se také staly významným propagačním materiálem každého státu a byla jim proto věnována značná pozornost. Na jejich estetické podobě pracovali vždy významní malíři, grafici, rytci. Tisíce a tisíce nejrůznějších motivů.
Sbíráním známek současně studujeme historii, zeměpis, přírodopis, sport, techniku, významné osobnosti. Alba známek jsou naučnými encyklopediemi a informace se vstřebávají samy, protože se jedná o zálibu a nikoliv povinnost. Moderní technika nám pomalu, ale jistě, toto neškodné retro bere. Kliknout myší a odeslat zprávu umí každé dítě. Ale co si tak trochu zopakovat minulost? Koupit dopisní papír. Potrápit se trochu s textem a místo tlačítka delete, zmuchlat napsané, a začít znovu. Rukopis vás identifikuje, klávesnice nikoliv. Myslet na adresáta trochu déle. Snažit se nečmárat a přemýšlet nad textem. Nalepit známku a odnést do schránky na rohu. Že to trvá dlouho? Ano. Ale maily se sbírat nedají.