Stalingrad, zlomená páteř nacismu. Začátek konce

V Říši je vyhlášen státní smutek. Oficiálně smutné tváře státních úředníků i prostých lidí. U těch je leckdy smutek upřímný. Přijít o syna nebo otce je všelidská tragédie. Prvotní nadšení začíná vychládat, stejně jako těla vojáků na řece Volze. Při pohledu na podobiznu Vůdce v duši leckterého Němce zahlodá první pochybnost o vítězství. Nikdo se to neodváží říci nahlas, ale červíček už hlodá, a s plynoucím časem stále více.

Už si to šeptají vězni při úklidu na chodbě a jejich pohled na dozorce se začíná měnit. Přestávají před nimi klopit zrak. Kupodivu, začíná to fungovat. Ani ploty koncentračních táborů nejsou překážkou. Perfektně padnoucí, černé uniformy, holínky a vztekem rudé tváře.

Bití ani zabíjení neustává. Ale vězni už vědí, že tam někde, přes dva tisíce kilometrů na východě, v děsivých mrazech ruských stepí, jsou v této chvíli, tito nadlidé stejně otrhaní, zmrzlí a hladoví, jako oni. Něco se tam odehrálo, něco, s čím nepočítali, když jejich bohorovný klid je ten tam. Nadutost se vytrácí a v očích pod umrlčími lebkami se začíná objevovat strach.

Stalinův „rževský mlýnek na maso“ pomohl Sovětům obklíčit Pauluse u Stalingradu. Nikdo to však tehdy nevěděl

Nemám v úmyslu suplovat vojenské historiky a opisovat nezpochybnitelná fakta. Jednomu faktu se však vyhnout nedokážu a ani nechci. Bitva u Stalingradu byla začátkem konce nacismu. Rudá armáda zde zlomila německému wehrmachtu páteř. S krajním vypětím všech sil, na hranici lidských možností a s děsivými ztrátami. Rovněž také se zahraniční materiální pomocí, to nikdo nepopírá.

Odložme nyní politické brýle. Bylo by chybou, hledět na začátek roku 1943 očima dneška. Pod pásy německého tanku neskočil s granáty za pasem, Stalin. Rovněž ani Berija nehledal po zákopech náboje u mrtvých vojáků, aby měl čím střílet. Ani Koněv nezalehl nepřátelskou střílnu vlastním tělem.

FOTO: Stalingrad

Stalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - StalingradStalingrad - Stalingrad
Další fotky
Stalingrad - Volgograd

Byl to obyčejný ruský Ivan. Jedno nepatrné kolečko v nekonečném soukolí milionů. Žádný hrdina, jehož touhou bylo zemřít. Obyčejný vojáček, kterému se stýskalo po mámě, ženě a dětech, nebo dívce. Zní vám to moc romanticky? To nevadí.

Snažím se nedívat na rok 1943 rokem 2020. Dnes vzpomínáme na oběti holocaustu, kterých bylo šest milionů. Čechů bylo tehdy sedm milionů a pro vyhlazovací, obludnou mašinérii by nebyl problém si to zopakovat. A jistě by to zopakovala, kdyby šestá polní armáda nevykrvácela u Stalingradu. Na pomníky by se plivat nemělo.

Dnes, 10:01
Jak se z brusičky v kovovýrobě stane nejúspěšnější odstřelovačka v celé známé historii na světě vůbec? Nenávist k fašistickým...
Dnes, 08:02
Saláty mají obrovskou výhodu ve využití. Můžete je použít jako přílohu i jako hlavní jídlo,...
Včera, 16:31
Na konspirační teorie se většinou díváme jako na něco škodlivého, co má za úkol svést...
Včera, 14:11
A třeba si přitom vzpomenout i na příslušnou báseň Jana Nerudy Romance o Karlu IV....
Včera, 11:30
Z Českých Budějovic se vydáváme na dovolenou na Šumavu. Projíždíme Netolickou pánví a nemůžeme minout...
Slovanská mytologie
Včera, 10:40
Zatímco o řecké či římské mytologii se dnes žáci učí prakticky na každé škole, staly...
10.7.2020
Alespoň tak o tom vypráví anglická legenda z 11. století o lady jménem Godiva, manželce nadutého,...
10.7.2020
Ředitelství silnic a dálnic zahájí 12. července Celostátní sčítání dopravy 2020 (CSD). Výstupy z CSD...
10.7.2020
Bylo to v době, kdy se římské impérium začalo zalykat vlastní velikostí. SPQR se rozkládalo...
10.7.2020
Jak jsme se okrajově zmínili v nedávno publikovaném příspěvku na webu Našeho Regionu o hypotetické...
Reklama