Státní pohřeb je smutná, ale slavnostní událost. Obvykle je věnovaná důležitým státníkům, ale ne všem a také ne ledajakým státníkům. Stát takovým pohřbem vyjadřuje nejvyšší poctu při úmrtí mimořádně významného člověka.
Obvykle o takovém pohřbu rozhoduje parlament a vláda nebo nejvyšší ústavní činitelé republiky. Pro někoho kontroverzní může být to, že samotnému obřadu předchází vystavení rakve s nebožtíkem, u té pak stojí čestná stráž a pokračuje smuteční průvod. Samotný pohřeb doprovází také vojenské pocty a další tradice, které vycházejí z vojenského prostředí. Při příležitosti úmrtí tak významné osobnosti se poté vyhlašuje státní smutek.
V dávnější minulosti byly významné pohřby vypravovány panovníkům. Třeba ten, který měl Karel IV. Nebylo možné jen tak „odfláknout“. Státní pohřeb pak měli: Tomáš Garrigue Masaryk (1937), Edvard Beneš (1948), Klement Gottwald (1953), Antonín Zápotocký (1957), Ludvík Svoboda (1979) a Václav Havel (2011).
Takou ceremonii měl mít také prvorepublikový předseda vlády Antonín Švehla, jeho rodina ale tuto poctu odmítla. Pro zajímavost. Pohřeb v Katedrále svatého Víta měl sice Václav Havel, předtím tam ale dlouhou dobu žádná taková událost nebyla.
Naposledy se zde pohřbíval rakouský císař a poslední korunovaný český král František I. Dobrotivý v roce 1875. Protestant Masaryk, který byl, logicky, protikatolického zaměření a prezidenti z dob vlády komunismu měli obřady mimo posvátnou katedrálu.
Se státním pohřbem by také musela souhlasit Gottova vdova a ta se rozhodla „pouze“ pro pohřeb se státními poctami, který vylučuje součinnost vojska, což se k obřadu pro významného zpěváka jednoduše opravdu nehodí.
