Měsíc červen je právě tím obdobím kdy se s napětím očekávalo v době socialismu, jestli veškeré náročné přípravy, které předcházely velkolepé strahovské show té doby, proběhnou dle představ náročných politických představitelů a bude se moci tehdy Československá socialistická republika blýsknout nejen před spřátelenými zeměmi stejného politického režimu, ale i před zeměmi toho nebezpečného západního bloku, tak aby bylo zřejmé, že takové potěšení ze společné věci je právě tím co socialismus propaguje. Obyčejní lidé, kteří se za normalizace cvičení účastnili, však na výběr příliš neměli.
Připomeňme si historii spartakiád, která měla dva kořeny
- Jedním jsou všesokolské slety (Sokol byla tělocvičná organizace, která po komunistickém převratu v roce 1948 dostala nálepku „buržoázní“ a oficiálně zanikla)
- a druhým kořenem byla „dělnická spartakiáda“, kterou v roce 1921 pořádala levicová Federace dělnických tělovýchovných jednot.
Spartakiády psané historií
Maninská I. dělnická Spartakiada červen (1921)
Funkcionář Jiří František Chloupecký se snažil nalézt lepší název, který by vyjadřoval revoluční myšlenku a byl dostatečně mezinárodní. Pro vystoupení FDTJ – Federace dělnických tělovýchovných jednot, které se konalo v roce 1921 na pražských Maninách, vynalezl název Spartakiada. Inspiroval se jménem vůdce vzpoury římských otroků – Spartakem I. dělnickou Spartakiádu navštívil i president Tomáš Garrigue Masaryk, který byl nadšeným propagátorem Sokola.
Zakázaná II. Spartakiada 5. a 6. červenec (1928)
Federace proletářské tělovýchovy chystala II. dělnickou spartakiádu, přípravy byly dva roky v plném proudu, účast přislíbily i zahraniční tělocvičné jednoty a na pronajatém pozemku byly budovány tribuny. Policejní ředitelství však II. Spartakiádu v roce 1928 jako první instance zakázalo, a to ze dvou důvodů: jednak proto, že cvičení žactva bylo v rozporu s výnosem zemské školní rady v Praze, kterým byla účast školní mládeže na tělovýchovných cvičeních Federovaných dělnických tělocvičných jednot zakázána, jednak s ohledem na veřejný klid a pořádek.
Spartakiádu nahradil,, Rudý den“
Na dny 5. a 6. července 1928, kdy se Spartakiáda měla konat, senátor Skalák sezval dělnictvo do Prahy na tzv. rudý den.
I. celostátní spartakiáda (1955)
Tato spartakiáda byla pojata jako vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození (části) Československa rudou armádou. Součástí měly být původně také lyžařské závody, šachové soutěže (Botvinik, Smyslov, Tal, Petrosjan, Pachman, Filip, Zíta), štafetové přebory a přebory v zimních sportech. Příprava začala již v roce 1953, před vyvrcholením na Strahově se konalo 311 okresních a 28 krajských spartakiádních vystoupení. Spartakiáda sestávala z 29 skladeb, na nichž vystoupilo přes 1 690 000 cvičenců. Vystoupení na Strahově bylo rozděleno na Den mladých, Den dospělých, Den Svazarmu a Den ozbrojených sil. Kromě toho se konala řada dalších spartakiádních sportovních a turistických akcí a spartakiádní Festival lidové umělecké tvořivosti.
Rozpočet první spartakiády byl 45 milionů Kčs s předpokládaným ziskem 26,5 milionů Kčs (měsíční plat strojního inženýra byl tehdy necelých 500,- Kčs/měsíčně).
Spartakiády za komunistického režimu
II. celostátní spartakiáda červen (1960)
II. celostátní spartakiáda proběhla v prvním roce platnosti nové ústavy, která Československo prohlásila za socialistický stát. Přípravy zahajovaly zapálením zapálených ohňů. Strahovskému finále
předcházelo 15 městských, 411 okrskových a okresních a 47 krajských spartakiád. Strahovské vystoupení bylo rozděleno na Dny mládeže a Dny dospělých. Výuka na základních a středních školách byla ukončena již v polovině června 1960. Nacvičeno bylo 17 hromadných skladeb, v nichž vystoupily cca 2 miliony cvičenců. Přímo na Strahově se účastnilo přes 750 000 cvičenců a vystoupení zhlédlo více než 2 000 000 diváků. Spartakiádních sportovních akcí se zúčastnilo jeden a půl miliónu soutěžících. Na Malém strahovském stadionu se konaly Večery družby za účasti 6 zahraničních delegací. Všechna spartakiádní vystoupení sledoval prezident republiky Antonín Novotný.
Následovaly spartakiády v roce 1965, 1970, 1975 došlo ke změně názvu z Celostátní spartakiády na Československou spartakiádu, v roce 1980, 1985.
Spartakiáda v roce 1985 byla poslední spartakiádou před rokem 1989 a zůstali na ní nejintenzivnější vzpomínky.
Ta poslední, co si z ní pamatujeme?
Pro mnohé je to například skladba, která doprovázela dorostenky s názvem Poupata a zpíval jí Michal David.
Někdo si pamatuje na vydanou poštovní známku a někdo úžasná vystoupení na Strahově, která hýřila barvami, nebo byl přímo mezi cvičenci.
Někdo si pamatuje hlášku ,, na značky“ a někdo zase hlášku používanou při hodině češtiny ,, ženy cvičily s kužely a nebo s kuželi? Otázkou je jak je to vlastně správně.
Jak spartakiádní vystoupení vypadala
Na ploše 63 tisíc m² což je asi jako 9 fotbalových hřišť, vystoupily v jednotlivých skladbách tisíce stejně oblečených a obutých cvičenců. Na ploše stadionu byly v čtvercové síti rozmístěny značky – stanoviště jedinců.
Spartakiádní program se skládal z patnácti skladeb, v nichž vystoupilo 189 512 cvičenců. Ale na místních, okrskových a okresních spartakiádách vystoupilo 2 186 900 cvičenců. V hledišti na Strahově spartakiádu 1985 vidělo cca 1 210 000 diváků.
Nácvik spartakiádních skladeb byl organizován v základních organizacích ČSTV (oddíly ZRTV, základní a rekreační tělesné cvičení), do nichž chodilo po „sokolském“ zvyku cvičit velké množství lidí – od dětí po dospělé. Ti se spartakiádního nácviku účastnili dobrovolně. Byla to pro ně forma prostného cvičení, na které byli zvyklí. Z ČSTV pocházeli především dospělí cvičenci (ženy, muži), ale v některých obcích i jiné věkové skupiny.
Obrovskou základnou cvičenců byly školy:
základní (mladší a starší žactvo, dívky, chlapci),
školy střední (dorostenci – dívky, chlapci),
školy učňovské (učňovský dorost, v roce 1985 13 824 cvičenců),
školy vysoké (koedukované vystoupení, v roce 1985 5184 cvičenců).
Nácvik na spartakiádu se ve školských zařízeních děl v rámci klasifikované povinné tělesné výchovy a o nějaké dobrovolnosti nemohla být řeč.
Právě tak jako asi nejpopulárnější vystoupení vojáků. Do armádních celků byli vybíráni pokud možno stejně vysocí vojácizákladní služby i mladší vojáci z povolání Na spartakiádě v roce 1985 jich na Strahově vystoupilo 13 824. Cvičení vojáků bylo vždy choreograficky i fyzicky náročné, s akrobatickými prvky.
Společná vystoupení rodičů s dětmi organizovaly buď mateřské školy, nebo oddíly ZRTV, právě tak jako skladby nejmladších dětí (pět až sedm let).
Specifická a náročná byla vždy skladba, kterou nacvičoval Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou, dobrovolná organizace, v roce 1985 na Strahově 6144 cvičenců).
Ubytování a stravování cvičenců
Spartakiáda, na kterou se sjely sta tisíce cvičenců a jejich doprovodu (učitelé, vychovatelé, cvičitelé, vedoucí nácviku) bylalogisticky velmi náročná akce.Konala se 27. až 29. června poté co byla předčasně ukončena výuka na školách a odstartovaly se prázdniny, tak aby bylo lze využít uvolněných prostor školských zařízení. Cvičenci spali v internátech, na kolejích i v tělocvičnách – na tak zvaných spartakiádních lehátkách (skládací, kovových trubek a plátna). Stravovali se ve školních jídelnách podle přesného plánu. Jinou formou bylo ubytování ve velkých stanech – hlavně vojsko a Svazarm. Pro osobní hygienu byla ve stanových základnách umístěna provizorní zařízení.
Spartakiády byly silně dotovány státem. Nějaké výdaje měli i samotní cvičenci (i ti „nedobrovolní“ ze škol).
- Jednak si museli koupit spartakiádní oblečení (tehdy se říkalo „úbor“),
- obuv (nejčastěji bílé plátěné cvičky. Dámským a dětským s gumou přes nárt se říkalo „jarmilky“, chlapeckým a pánským s tkanička „toníky“).
- Někteří cvičenci museli zaplatit i náklady spojené s cestou a se stravováním (ti,kteří nacvičovali „dobrovolně“ v ČSTV nebo ve Svazarmu).
Školním dětem přispívaly vysílající organizace. Armáda hradila cvičencům všechny náklady (včetně úborů, což ostatně byly vždy jen bílé trenýrky a obuv).
Ke cvičení patřilo i náčiní jako stuhy, kužely švihadla …
A co vy? Chtěli by jste zažít takovou dobu nebo atmosféru….
