Psychopatický vrah Miroslav Stehlík, který v 80. letech skončil za téměř dvacet znásilnění a dvě vraždy na šibenici, měl stejně povedeného bratra. Ten z nenávisti k tchyni ubodal svou sousedku, protože jí byla nápadně podobná. Stejně jako bratr i on trpěl sexuální deviací a sadismem.
Pavel Stehlík byl nejmladší z pěti bratrů zplozených alkoholickým vrahem. Absolvent zvláštní školy v důsledku neutěšených podmínek, ve kterých vyrůstal, v sobě neustále potlačoval strach, zklamání a vztek. Jednoho večera to už ale nevydržel a ze vzteku na „všechny starý báby“ ubodal sousedku.
„Jak jsem už řekl, proti paní Mitášové jsem nikdy nic neměl. Ale v tu chvíli jsem se nedokázal ovládnout. Jako by mi vypadnul mozek z hlavy. Já jsem nikdy nikomu neublížil, neumím si vysvětlit, proč jsem to udělal,“ hájil se později před kriminalisty.
Dvacet pět ran
Na začátku vraždy, kterou vyšetřovatelé nazvali strašnický masakr, byl vztek na manželku i tchyni. Stehlík přebýval přes týden v Praze, kde pracoval, u své matky a jejího nového manžela, a o víkendu jezdil za rodinou. Jenže onen osudný pátek se zdržel ve vršovické hospodě U Pepíčka a ujel mu vlak domů. A když to telefonoval své manželce, poznala na něm, že pil, a řekla mu, že už nemusí jezdit vůbec.
„To mě naštvalo, jednak na manželku, jednak na tchyni, která ji vždycky proti mně popichovala a mohla za všechny neshody, co byly mezi námi. Jednou, když mi manželka nechtěla dát, šel jsem za tchyní, aby mi podržela ona. Skončilo to hrozně nepříjemnou scénou,“ popisoval u výslechu chvíle před vraždou. V hněvu si vzpomněl na doktorku Dagmar Mitášovou z vedlejšího bytu. Byla ve věku jeho tchyně a také mu ji připomínala. Zazvonil na ni, jestli by mu nedala trochu kávy, a když se přesvědčil, že je doma sama, řekl jí, že si na chvilku odskočí do bytu rodičů a že se hned vrátí. Přitom se jen o chvíli minul s jejím ženatým přítelem, který jí toho večera přinesl vrtačku a strávil u ní několik hodin. Když později svou návštěvu u Mitášové kvůli manželce popíral, stal se nakrátko dokonce hlavním podezřelým.
Ale zpět ke Stehlíkovi. Ten si v bytě rodičů, kteří odjeli na víkend z Prahy, navlékl jednu černou rukavici, vzal do ní nůž a vrátil se. A jakmile se k němu Mitášová otočila zády, bodl ji do zad. A pokračoval dál – celkem jí uštědřil 25 bodných, sečných a řezných ran. Paradoxní na celém případu je, že přitom, jak už bylo řečeno, proti ní Stehlík opravdu nic neměl. V domě přebýval všehovšudy asi měsíc.
Černá rukavice
Matka zavražděné se jí nemohla dovolat, a když ani nedorazila druhý den na oběd, rozjela se plná obav za ní. A tam také objevila mrtvé tělo. Vyšetřovatelé se zpočátku neměli čeho chytit, ale kromě již zmiňovaného přítele s vrtačkou je zaujal i rozpor ve výpovědi Pavla Stehlíka z domu, kde k vraždě došlo. Tvrdil, že odtamtud odjel už v pátek, ale jeho rodina potvrdila, že k nim dorazil teprve až v sobotu dopoledne.
A když pak jeho manželce ukázali černé rukavice, které našli v kontejneru před domem, poznala v nich majetek svého muže. S oblibou si je brával během jejich sexuálního styku, u kterého ho ji škrtil. „Měl nepříčetný výraz v obličeji, nejraději mě škrtil, když mělo dojít k vyvrcholení. Po ukojení se choval normálně, sliboval, že už to neudělá, ale bylo to pořád stejné. Jednou mě škrtil tak, až jsem se bála, že mi něco udělá,“ popsala manželovo agresivní chování při sexu Stehlíková. Podle znalců byly rukavice součástí Stehlíkova sadistického rituálu potřebného k pohlavnímu styku, přesto nedokázali jednoznačně určit, zda v jeho případě ho k útoku vedla pouze sexuální deviace a do jaké míry se na něm podílela i jeho potlačovaná nenávist k tchyni. Soud ho každopádně odsoudil na patnáct let do vězení, ale na svobodu se dostal již za jedenáct.
Zdroj: Panoptikum sexuálních vražd (Viktorín Šulc)
