Původně tu měla být střední škola, nadace Kellnerových ale od záměru upustila, protože se jí nepodařilo získat potřebná stavební povolení.
Na Hadovce bude Canadian Medical pronajímat prostory pro ordinaci lékaře pro dospělé i děti, psychologa, rehabilitaci, fyzioterapii, dermatologii a další.
Hadi tu nebyli, jen notář se vznešeným jménem
Viniční usedlost Hadovka (Serpontka) se nalézá na adrese Evropská 10/64.
V první polovině 16. století bylo na území dnešní Hadovky sedm malých vinic, které novomětský sladovník Matěj spojil do jedné. Viniční lis je tu uváděn již v roce 1602.
Za třicetileté války byly vinice i s lisem zpustošeny. V roce 1661 pozemek získal císařský notář a právník František Ferdinand de Serponte. Usedlost se začalo říkat Serpontka. Pozdější název vznikl nesprávným počeštěním jména vlastníka (serpent = had). Ferdinand Serponte vinici zvelebil, ale zadlužil se, a proto byla po jeho smrti roku 1705 vydražena. V roce 1743 získal Hadovku Antonín Messler, farář u sv. Václava na Malé Straně, který pozemek rozšířil o vedlejší vinici Pušrajbku (tato viniční usedlost byla při ulici Na viničních horách a dnes po ní není ani stopy). Pravděpodobně právě Messler nechal postavit také kapli Nejsvětější Trojice v ulici Nad Komornickou, známou malbami Josefa Navrátila.
Hadovka v rukách uhlobarona
Kolem roku 1800 došlo k přestavbě Hadovky na letní sídlo – tehdy měla stavba ještě pozdně barokní charakter. V roce 1850 koupil usedlost Gabriel František Janoušek, majitel továrny na zámečnické výrobky v Praze a společník firmy Hředelské kamenouhelné těžařstvo, tedy té, která převzala těžařská práva od Fürstenberků na Lánech, provozovala tamní malodoly a založila na trase koněspřežné dráhy do Dejvic první větší důl Beata a potom pod jménem Anglo-česká kamenouhelná společnost otevřela v blízkém Rynholci dlouhá léta fungující důl Laura.
Letohrádek páterů od svatého Víta
G. F. Janoušek v roce 1859 Hadovku prodal proboštu svatovítské kapituly Václavu Vilému Václavíčkovi (1798 v Choustníku – 1862 v Praze). Ten začal s přestavbou usedlosti na zámeček v tehdy módním novogotickém stylu podle projektu profesora Josefa Niklase (1817 ve Volyni – 1877 v Praze), autora Nového proboštství na Vyšehradě, na jehož návrh budovy Nároního divadla jsme narazili v nedávném článku o výstavě Praha NErealizovaná. Při přestavbě byla zbourána část západního křídla a tak získala stavba nepravidelnou podobu. Po smrti Václavíčkově poračoval ve stavbě jeho následovník Adolf Würfel (1804 v Liberci – 1891). V Hadovce byla zřízena domácí kaple a zámeček se stal letním sídlem svatovítských proboštů.
Vlasta Burian tu prý měl ustájeny koně
V rámci výstavby Dejvic byla Hadovka odkoupena hlavním městem Prahou, ale v roce 1930 ji od města koupila Zdenka Havránková, která nechala zámeček rekonstruovat. Ve východním křídle zámečku vznikl velký reprezentativní sál, probíhající celým křídlem. Byl také upraven parter hlavní budovy do nádvoří. Stavební práce zajišťovala známá firma Václav Nekvasil a synové.
Z úst pamětníků máme informaci, žel písemně nedoloženou, že zde ve stájích měl koně herec Vlasta Burian, který bydlel v nedaleké Kadeřávkovské ulici.
Od roku 1948 v Hadovce sídlilo kanadské velvyslanectví, než ji před několika lety koupilo impérium PPF.
