Katedrála sv. Víta – stavba pro šest století
Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, byla stavěna od roku 1344 do začátku husitských válek. I když se o její dostavbu snažilo několik panovníků, podařilo se to až mladé republice. Ale nepředbíhejme… V roce 1859 byla kanovníkem svatovítské kapituly Václavem Pešinou z Čechorodu založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta. Záhy byly zahájeny práce na obnově staré části katedrály pod vedením Josefa Krannera (1801 v Praze – 1871 ve Vídni).
Nedokončenou práci po něm převzal architekt Josef Mocker (1835 v Cítolibech na Lounsku – 1899 v Praze), základní kámen k nové části katedrály byl položen v roce 1873. Krannerův návrh (viz naše galerie fotografií) byl změněn, zejména západní průčelí, které Mocker doplnil o dvě vysoké věže. Po Mockerově smrti převzal práce Kamil Hilbert (1869 v Lounech – 1933 v Praze). Slavnostního vysvěcení se katedrála dočkala v jubilejním roce sv. Václava 28. září 1929. Popravdě není katedrála zcela hotova dodnes, protože jí chybějí nové varhany. Letos započala jejich výroba a rozeznít by se měly katedrálou za dva roky.
Národní divadlo – nemůže ho přeci stavět Vídeňák!
V polovině 19. století byl ustaven Sbor pro zřízení českého národního divadla, zahájeny veřejné sbírky a v roce 1852 zakoupen pozemek bývalé solnice na předmostí řetězového mostu císaře Františka I. První architektonická soutěž se odehrála v roce 1854 a ze sedmi návrhů byl k realizaci doporučen projekt vídeňského Franze Frölicha. Jenže nechte postavit Národní divadlo Vídeňákem!
V roce 1862 bylo na části pozemku postaveno Prozatímní divadlo podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1822 v Praze – 1897 v Příbrami) a vypsána druhá soutěž, ve které se ale sešly jen dva návrhy. Proto byl po čtyřech letech požádán o návrh pouze jediný architekt, Josef Zítek (1832 v Karlíně – 1909 na Smíchově). S tím se ale odmítli smířit účastníci předchozí soutěže, Ullmann a Josef Niklas (oba návrhy jsou v galerii fotografií). Rozhodnout musela v roce 1866 stavební komise, která schválila Zítkův návrh k realizaci.
Po požáru Národního divadla v roce 1881 ale Zítkova tvůrčí činnost ustala a většinu času trávil na zámku v jihočeských Lčovicích, projekt pak převzal Josef Schulz (1840 v Praze na Malé Straně – 1917 ve Špindlerově Mlýně), se kterým předtím Zítek stavěl Rudolfinum.
Národní muzeum
Národní muzeum bylo založeno jako Vlastenecké muzeum v Čechách v roce 1818 z iniciativy hraběte Kašpara Marii ze Šternberka, v jehož paláci na Hradčanském náměstí zprvu sídlilo. V roce 1846 bylo přestěhováno do Nostického paláce na rohu Příkopů a Nekázanky. Sbírky mohutněly a tak zemský výbor požádal pražskou obec o pozemky v severní části Karlova náměstí, nakonec byl roku 1876 na návrh F. L. Riegra získán lukrativní pozemek v horní části Václavského náměstí, uvolněný zbouráním Koňské brány a přilehlých hradeb.
Veřejná soutěž na stavbu Muzea Království českého byla vypsána v listopadu 1883, architekti na ni měli pět měsíců. Porota pak posuzovala 27 návrhů (anonymních), z nichž šest patřilo významným architektům, kteří byli s účasti přímo vyzváni – Josef Schulz, Antonín Barvitius, Antonín Wiehl ad. První cenu získal návrh Pro Patria od Josefa Schulze. Samotná stavba proběhla v letech 1885 – 1891, dokončení umělecké výzdoby se protáhlo do roku 1901. V současné době probíhá celková rekonstrukce Národního muzea, která má být příští rok hotova.
Pro zajímavost v galerii přinášíme návrh nepříliš známého architekta Josefa Benischka a další projekt, jehož autor nezůstal anonymní jen pro porotu, ale bohužel i pro nás.
Staroměstská radnice – nespravedlnost, kterou napravil oheň
Po spojení pražských měst v Královské hlavní město Prahu se v roce 1784 Staroměstská radnice stala sídlem nového pražského magistrátu. S narůstající agendou vyvstala potřeba jejího rozšíření a přestavby. V roce 1828 byly formulovány první podmínky a v následujících letech předloženy dva návrhy J. Eschema a Jana Schöbleho (jeho návrh je v naší galerii).
Oba návrhy byly roku 1843 poslány k posouzení stavebnímu radovi Peteru Nobilemu do Vídně, zpět se ale vrátil jeho vlastní návrh, který byl i přes protesty pražského magistrátu schválen vídeňskou dvorskou kanceláří k realizaci. Stavba nového východního křídla radnice byla zahájena v roce 1839 a přes odpor veřejnosti protesty a úpravy byla po devíti letech hotova. Od přestavby jižního křídla se raději upustilo.
V letech 1899, 1901 a 1909 byly vypsány další veřejné architektonické soutěže, které opět řešení nepřinesly.
Největší pozornost ale vzbudil návrh Josefa Gočára (1880 v Semíně na Pardubicku – 1945 v Jičíně) z roku 1909 (viz galerie), který novou budovu pojal jako kubistický mrakodrap. Stupňovitá krystalická pyramida byla ve výšce 61 metrů zakončena monumentálním sousoším. Zda myslel Gočár svůj návrh opravdu vážně, nevíme, každopádně patří k těm nejzajímavějším, které se v rámci osmi vypsaných soutěží na přestavbu objevily.
Na konci druhé světové války byla Staroměstská radnice vážně poškozena a nechtěné východní křídlo zcela vyhořelo.
Zatím poslední soutěž se uskutečnila v roce 1987 a jak to dopadlo, ví každý. Totiž nijak.
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně – vlastně vyhrál někdo jiný
Myšlenka zřízení druhého katolického kostela na Královských Vinohradech se zrodila v roce 1910. Ovšem válka přerušila přípravy k výstavbě a tak byla veřejná soutěž vypsána až v roce 1919. Byla to první velká soutěž v novém státě. První cenu získal projekt Jindřicha Mergance, žáka Kotěry a Plečnika, který většinu života prožil na Slovensku, druhé místo obsadil návrh Aloise Mezery (viz galerie).
Již předtím byl ale na žádost Spolku absolventů AVU a Umprum osloven profesor Jože Plečnik (1872 v Lublani – 1957 tamtéž), aby mimo soutěž přeložil vlastní návrh. V následujících letech zpracoval Plečnik bez nároku na odměnu hned tři varianty, z nichž poslední byla roku 1927 schválena k realizaci. Samotná stavba pozoruhodného chrámu, inspirovaného starokřesťanskou středomořskou architekturou, proběhla v letech 1928 až 1932. Dnes je národní kulturní památkou, kterou ČR navrhuje pro zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Obecní dům – dva v jednom
Zajímavé jsou také návrhy na stavbu Obeního domu. Ten vyrostl podle společnéo projektu architektů Antonína Balšánka (1865 v Českém Brodě – 1921 v Praze) a Osvalda Polívky (1859 v rakouském Ennsu – 1931 v Praze), kteří předtím vytvořili vlastní návrhy; není bez zajímavosti sledovat, jak se ze projekt vyvíjel (viz galerie), než byl v letech 1912 realizován.
Rovněž není bez zajímavosti, že když o několik desítek let později Prahu, respektive celou zami obsadili Němci, plánovali Obecní dům zbourat a na jeho místě postavit jinou stavbu.
