Sysel obecný je pravý zimní spáč. Čas vstávat ale právě nastal!

9.4.2021
Petr Matura

Tito roztomilí tvorové z řádu hlodavců a čeledi veverkovitých si budují zemní nory, a to jak trvalé, v nichž hnízdí, které jsou hlubší a vystlané suchými travinami, tak rovněž i nory dočasné, takzvané únikové, jež syslové využívají v případě ohrožení.

Tip na výlet: Už jste viděli někdy syslí sídliště? Vydejte se na Radouč

Sysel je původně stepním druhem, který nezbytně potřebuje nízký porost, umožňující mu vizuální kontakt s ostatními členy kolonie a vůbec bezpečný přehled po okolí. Syslové mají velice dobrý zrak i sluch a pokud zaznamenají blížící se nebezpečí, varují ostatní členy kolonie hlasitým písknutím. Potom sami mizí v únikové noře.

Syslí populace nabízí radost v době, kdy jsou téměř všechny formy zábavy zakázané

Syslové se živí rostlinnou potravou, jako jsou například jetel, jitrocel nebo vojtěška, klíčky trav či obiloviny a nepohrdnou ani podzemními částmi rostlin. Živočišné bílkoviny syslové přijímají z hmyzu a bezobratlých živočichů. Navzdory lidským pověrám si však syslové na zimu nedělají žádné zásoby.

Odchovat mládě sysla na zvířecí záchrance pomohla parta veverek. Naučilo se i šplhat

Syslové prospí téměř dvě třetiny svého života, délka jejich zimního spánku je sedm až osm měsíců. Ze „zimního“ spánku se probouzejí až v průběhu března nebo dubna. Před usnutím syslové důkladně utěsní vchody do svých nor, aby zabránili jejich promrznutí. Během hibernace, kdy jsou životní funkce syslů utlumeny a kdy se jejich tělesná teplota postupně snižuje přibližně pouze na tři stupně Celsia, ztrácejí až třetinu své tělesné hmotnosti. Jsou to „praví spáči“, potravu v zimním období vůbec nepřijímají, energii v tomto čase čerpají jen ze svých podkožních tukových zásob.



Nepřehlédněte