Tito roztomilí tvorové z řádu hlodavců a čeledi veverkovitých si budují zemní nory, a to jak trvalé, v nichž hnízdí, které jsou hlubší a vystlané suchými travinami, tak rovněž i nory dočasné, takzvané únikové, jež syslové využívají v případě ohrožení.
Sysel je původně stepním druhem, který nezbytně potřebuje nízký porost, umožňující mu vizuální kontakt s ostatními členy kolonie a vůbec bezpečný přehled po okolí. Syslové mají velice dobrý zrak i sluch a pokud zaznamenají blížící se nebezpečí, varují ostatní členy kolonie hlasitým písknutím. Potom sami mizí v únikové noře.
Syslové se živí rostlinnou potravou, jako jsou například jetel, jitrocel nebo vojtěška, klíčky trav či obiloviny a nepohrdnou ani podzemními částmi rostlin. Živočišné bílkoviny syslové přijímají z hmyzu a bezobratlých živočichů. Navzdory lidským pověrám si však syslové na zimu nedělají žádné zásoby.
Syslové prospí téměř dvě třetiny svého života, délka jejich zimního spánku je sedm až osm měsíců. Ze „zimního“ spánku se probouzejí až v průběhu března nebo dubna. Před usnutím syslové důkladně utěsní vchody do svých nor, aby zabránili jejich promrznutí. Během hibernace, kdy jsou životní funkce syslů utlumeny a kdy se jejich tělesná teplota postupně snižuje přibližně pouze na tři stupně Celsia, ztrácejí až třetinu své tělesné hmotnosti. Jsou to „praví spáči“, potravu v zimním období vůbec nepřijímají, energii v tomto čase čerpají jen ze svých podkožních tukových zásob.
