bída
V době největší bídy vytváří dílo, které je nesmrtelné. Nešťastník Jakub Jan Ryba a jeho Česká mše vánoční
Byl to podivný emigrant. Měřeno dnešní dobou naprosto atypický. Pocházel z německého Porýní, kde se nebezpečně začal roztahovat jistý malý muž z Korsiky, který si myslel, že mu patří Evropa. Zřejmě se integroval velice brzy, protože mezi obyvatele Rožmitálu pod Třemšínem zapadl velice rychle a ani rakouská policie a úřady s ním neměly problémy. Obyvatele tohoto ospalého městečka udivil vlastně jenom jednou. Muselo se jistě stát něco hodně ošklivého, když míchal do své zmatené řeči i německá slova a ukazoval k nedalekému lesu. Bylo osmého dubna roku 1815.
Lidé chudnou, státní dluh roste a šlechta utrácí. Jak tohle dopadne?
Vojenské jednotky britských kolonistů na americké půdě se teprve učí bojovat. O to více nesnáší svého panovníka na druhé straně Atlantiku, který naprosto necitlivě zasahuje do jejich života. Zkouší to stokrát opakovaným způsobem a se stejnou arogantní povýšeností, jako jinde ve světě. A Británie opravdu vládne mnoha zemím. Koloniální velmoc na zenitu své moci. Zde se však zdá, že narazila kosa na kámen. Povstalci mají nejen zbraně, ale i peníze, za které je nakupují. Ty peníze však někde a někomu musí chybět.
Nostalgicky vzpomínáme, jak to bylo kdysi. Ale čas bychom zpět nevrátili. Chybí nám dnes pokora?
Každý si pamatuje na svoje dětství, dospívání, první brigády a pracovní místa. Vzpomínáme na to, jak jsme se jako děti oblékali, co jsme jedli, s čím jsme si hráli, co se nám líbilo a co už méně…