Každý z nás touží po nesmrtelnosti. Ne té tělesné, to je jaksi ještě stále mimo naše možnosti. Touží po tom, zanechat na tomto světě stopu, která na jeho existenci bude upozorňovat ještě mnohá staletí potom. Některým se to i podařilo. Vzpomínkou na ně je strach, zloba a nenávist. Ty na mysli nemám. Stopou, která je hodna vzpomínky, je úcta a obdiv.
Jak k tomu došlo? Caesar byl původně členem tzv. prvního triumvirátu, vládl s dalšími dvěma politiky, s Pompeiem a Crassem, což vlastně byla diktatura těchto tří osob. Když Crassus zemřel, dělil se Caesar o moc už jen napůl s Pompeiem. Oba dva však sledovali stejný cíl – uchvátit veškerou moc jen a jen pro sebe…
Nevím, kde mi hlava stojí. Tohle jsem ještě nezažil. Jindy na solidního klienta moje advokátní kancelář čeká celé dny. Zato dnes se už od rána dveře netrhnou. Žádný zhrzený manžel, žádná stížnost na souseda. Samý obchodník a kupec. Řekové, Židé, a bůhví kdo ještě. Křičí na mě v jazycích, které slyším úplně poprvé, a šermují mi před nosem obchodními smlouvami. Zkrátka blázinec. Jděte si křičet ke Svatému otci. Já jsem jenom právník a nemůžu za to, co se děje. Ani v Římě, ani Benátkách. Zatracená reforma, koho to jenom napadlo?